Písmák Vzpomínky
Když vzpomínky se vracejí a ty nevíš dál co s tím
když víš že víc už nezměníš a tvůj život je jak stín.
Pak uvědomit si je snadné, že své chyby nevrátíš.
Pak musíš dál jen jít a dát všem co máš,
Krátce o podzimu
Když mlha vůkol usedá,
stébla tiše hledí vstříc
Květenství řebříčku - poslední
sešedlá
Éter
Ve mně jste obsáhlí,
mnou vše prochází,
skrze mne vše zaniká
Jsem hmotná nehmota,
Barevná šeď všedních dnů
V souhvězdích hledám odpovědi
Vždyť slova jsou jen zvukem
či rozbitou žárovkou v temném sklepě -
- tedy zbytečná.
Duševní zahradnice
Je to jako rýt záhony vlastní duše.
Jako plakat s pohledem do nočních ulic upnutým,
zatímco nad hlavami se proplétají mračna hvězd.
Jako by plály v teskný hled,
Žij
Žij s vědomím, že jsem tvůj Stvořitel. Žij s vědomím, že jsem tvůj. Žij s vědomím, že jsem. Žij s vědomím.
Prach jsi a v prach se obrátíš
V utrpení se vracíme zpátky k soběDostáváme se níž, když padáme z oblačných výšininstantního duchovního osvícenízpátky k Zemi,abychom se mohli nechat stáhnoutdolů -- do hlíny, do země,až k samým kořenůmK plodným hlubinám, které nás vtáhnoua pomalu a jemněrozložíA my se pak vrátíme -- s uvědoměním,jak zaprášení a špinaví jsme,a že osvícení není to,čeho by měla duše dosáhnoutA zároveň přijde vděčnost,že díky rozkladumohlo něco v nás znovu vyklíčitJako když stromodevzdá své listy zemi,aby ji vyživil Tam, v hlíně,jež je zalévaná slzami,v hlubinách utrpeníse probouzíčistá duše.
(Ne)přátelské jednotky aneb rozhlídni se kolem sebe
Svoboda slova, svoboda volby,
dělej co chceš, ale podle jejich doktrín.
Demokracie je jen pojem,
pojem, kterým krmí občany,
Zlomeni rozumem
Zvedněme hlavy,
srdcem svým mávejme nad zbytky trůnu,
opusťme davy,
vlastnímu rozumu nasaďme korunu.