Písmák Mozaika
(Motto začátku)
Kniha, jako tato, není k přečtení, ani k předčítání,
ale k otevírání – obzvláště na procházkách a na cestách.
Je třeba umět do ní ponořit hlavu, pak ji zase vynořit
Komu chceš co dát?
„Proboha komu chceš co dávat.
Vše už je dýl než jen můžeš být ty. “
řekl mi
Ozvěna tak nehnutá, že jí už nelze nic stvořit,
Sníh začíná svědit...
Sníh začíná svědit
…a hůř než škrábaná paměť propasti
zřícená k nahmatání modřin
vzpomínáš na tu bolest
S takovou se zatratit??
„S takovou se zatratit.
Žij co nejsi, neboť - kolikrát jsi už byl. “
…Pláč zadušeného novorozeněte
podvazován nevolností postýlky
Aforismus
Jako častým argumentem optimistů je nám povinno slýchávat:
Rozmanitosti života neberou konce.
Říkám vám: není žádné rozmanitosti, která by vás konce zbavila.
Nemysli na úděl.
Nemysli na úděl – i ten je jako možnost
že bůh zapomněl
neudělitelným, rozbitý v zrcadle, skrčený
mezi osudem a neosudem
Průhledná podlost
Průhledná podlost to byla
abys dojel na lůžkový hřbitov nádraží
a dával utkvělé rady mezi dobrými a špatnými
se stárnoucí jistotou
Dívka
Ale to tys věděl
o vedení ruky nad cihlovou zdí panenství
a že střemhlav letící dravec nikdy nemine
protože vidí už samotnou trofej