SEČ
-občas kápne-
a podzim
jí opravňuje nosit tmavý punčochy
podesátý večer alespoň dvěstě kilometrů od Prahy
-ticho před bouří-
-prší-
nekonečná kružnice
pár červenejch světel
co zapínaj se tichem
Amaurosis fugax
občas bych měl radši
bílou hůl a černýho labradora
jenom abych neviděl
jak mě platonicky miluješ
Dotkni se
hrabat se v archívu
zaprášenejch lásek
je ticho
který léčí
Jáchymov
noc ti ulepila vlasy
a ráno je rozplítáme v nonstopu
vyprávíš mi
o vybydlenejch domech v Jáchymově
Žlutomodrá
zářiovej večer ve Lvově
to Polsko kam tě nepustí na občanku
jsou žigulíky
všude kopr
Shibari
utečeme přes plot
tam kde
poslední společný hovor
byl přes škvíru
Pigmenty
po lahvi moldavského Merlotu
jsme si konečně našli
tu správnou
usínací polohu
Přítmí
pár let zpátky
jsem se mazlil
v kolejním pokoji
se všema perverzníma Anetkama
New York
vzpomínám si
jak sis naposledy hrála
se svoji tetičkou
bylo ti dvanáct
usínání III
vždycky
když spolu usínáme
říkám si že
je nejvyšší čas
mrakodrapy
intimita chladnejch stěn
starýho baráku
je teplo
včerejší noci
už na sebe budem hodný
budim se
a květen vstal už sedmnáctkrát
chodim kolem ní potichu a
vracim se nahlas