Rhode,

s Lionelem já se srovnávat nemůžu. On je geniální stratég a tvůrce hry, já umím jenom rychle běhat.   ...Vlastně uměla jsem.

Rhode,

tak tos mě moc potěšil, protože Lionel je vlastně jediný fotbalista, kterého znám. Kupodivu jsem sledovala loni finále fotbalového mistrovství světa a moc jsem držela palce Argentíně proti Francii. V Argentíně totiž rostou ty nejkrásnější kaktusy.

Takže - už mlčim, už mlčim jako stařík v Mrazíkovi.

Rhode,

světlušky jsou jedním z nejčastějších japonských námětů. Ale Japonci píšou i  haiku o křesťanských kostelech. Třeba Santóka. V Japonsku zůstává stále poměrně dost křesťanů, i když jich nechal šogún Tokugawa tisíce ukřižovat.

Norsko,

proč musíš být pořád tak negativistický? Proč mi pořád podsouváš nějaké temné záměry, které existují jen ve tvé mysli?

Rhodesie,

to jsem moc ráda, že jsem ti vylepšila náladu. K haiku jsem se včera vrátila po dlouhé době a nevím, jestli ještě dokážu haiku psát(pokud jsem to vůbec někdy dokázala).

K3,

opraveno. Děkuji za upozornění.

Radovane, díky. Pěkně jsi přehodil výhybku do senrjú.

Nore,

beze slov se tu zatím neobejdu. Chci ale, aby jich bylo co nejmíň a tak jsem se dočasně přesunula zpět do haikárny. Vlastně mi jde už jen o dialog s Lamim. Pokud se ale k tomu dialogu o haiku přidá někdo další, uvítám to. A to už je pro současné chvíli asi vše, co jsem chtěla říct. Už je těch slov nějak moc.

Nore,

už se stalo. Už nejsem romantik. Došly mi síly.

Možná se uzdravím, až se uzdraví Písmák.

Kočko,

kleknout si svíčky nemohou, ale uklonit se mohou.

Poslední romantik jsem byla já. Ale už jsem to vzdala. Být romantikem v dnešní době znamená každodenně páchat sebevraždu. Dnes je nejvýhodnější být cynickým úchylem a všemu se vysmívat.

Kočko,

ta první improvizace je výborná. Díky.

Jamardi,

znám fotografii od Miloslava Stibora, na které Japonka v kimonu krmí v Benátkách holuby. Je to černobílá fotka ze šedesátých lety a vyjadřuje střet dvou kultur.

A jinak - dík za námět pro haiku. Zpracovala jsem ho takto:

Zvláštní Karlův most!

Holuby tu v kimonu

krmí Japonka

Jamardi,

děkuji. To obojí, co se ti líbí, zpracovává takové ty klasické japonské náměty jako vzdálená bouře a světlušky. Na prvním místě je ale u Japonců vždycky měsíc. Ten hraje v haiku prim.

Lami,

to haiku o kapkách a slzách jsem nenašla, takže jsem ho musela zkonstruovat znovu. Vypadalo asi takto:

Nevšimneš si

Začíná pršet -

V kapkách na mojí tváři

se ztratí slza!

Jako autorka a komentátorka tady na Písmáku zase jednou na nějakou dobu končím, ale tvou haikařskou cestu budu sledovat. Nevím, jsetli jsem vůbec schopná ti nějak pomoci, protože po těch letech tady už nemám ani jeden nerv na místní nesmyslné diskuse a pře o to, co je a není haiku. Mohu ti jen uvést příklady, co já (čistě subjektivně) za haiku považuji. Dám ti teď do haikárny (a do dílny) dvě sady svých haiku. Jestli si o nich chceš povídat, jsem tady. Jestli ne, nic se neděje. Nechám to tady týden.

Nami,

já tady jako autorka a komentátorka zase na nějakou dobu končím kvůli syndromu vyhoření. Budu už přítomna jen jako nezávislá pozorovatelka. Přeju ti v budoucích týdnech a měsících hodně úspěchů.

Děkuji všem zúčastněným za zájem a tip.

Norsko,

máš pravdu. Smažu to příští týden. Nebude tě to do té doby v dílně příliš pohoršovat?

Já si myslím, že nejlepší haiku z této sárie je tohle:

Album s fotkami -

Každá strana má

jinou vůni

Podobné haiku jako to tvoje o slzách v dešti jsem před lety napsala taky. Přesnou formulaci si nepamatuji. Musela bych se podívat, jestli to tu ještě je.

Posílám tip a variaci na tvoje pleny:

Vlající vlajky -

Černá nad střechou,  dole

pětadvacet plen

Ano, a odehrávalo se to ve městě Praha, což bylo velmi staré ha - haha.

Norsko, Litartsi,

už dlouho jsem se tak nezasmála. Nechce ty svoje dialogy uveřejňovat na pokračování v nějakém časopise?

Dnes ráno byl u nás svět zase po delší době "pocukrovaný". Bylo to pro mě překvapení, protože předpověď o nějakém sněžení nic neříkala. Ale beru to tak, že zima šla jen tak náhodou kolem a cestou do Beskyd se u nás zastavila na kus řeči. Dík za to i za tvou básničku. Tip.

Kočko,

z mého hlediska je vždycky hodnotnější smíšená trojka než stejnopohlavní. Dnes se ale takové názory nesmějí vyslovovat nahlas. Takže - už mlčim, už mlčim jako ten stařík v Mrazíkovi.

Je to jen takový prolog před nějakou skutečnou básní, ale mně se to líbí. Tip.

Je v podstatě jedno, co básník říká. Vždycky je důležité, jak to říká a tady to říká moc hezky. Tip.

Típek za třetí.

Myslíš? Lysohlávky určitě rostly i tehdy a ty by jim třeba mohly prozradit, kdy se nerodí Ježíšek nebo třeba Santa Claus.

75 tipů... Slušné. To mně se nikdy nepodařilo. Myslíš, že bys takový výsledek dokázal zopakovat i nyní na novém Písmáku?

Chtělo by to tady trochu rozpohybovat.

A kam odcházíš, Nore, někam za polární kruh?

Ale v době kamenné by mohly být krásné vánoce. Představuji si  v jeskyni stromeček s pazourkovými ozdobami a pod ním dárky zabalané v zubří kůži.

K uvedení myšlenek do jiného stavu navrhuji třeba HHC, než bude zakázáno. A jinak típek za ten ironický romantismus.

Sněhové královně by se to jistě líbilo, takže tip.

Líbí se mi to propojení starých a nových pohádek. Tip.

Jistě, já jsem veselá a plná optimismu jako vždy. Tak - hlavu vzhůru, ty jeden roztomilý škarohlídku!

No to je hrůza, kam všude se ti kuřáci vecpou, když už je v hospodě kouření zakázáno. Jít na kuřpauzu až do moře? To by mě nenapadlo.

Mně se v Říši divů líbí, Nore. To ty jsi na novém Písmáku pořád nějaký zhrzený a naštvaný.

Krásně archaické. Tip.

Nic velkého: prasata, býci a tak... Ještěže to nebyli brontosauři.

Já mám zase na zahrádce se sekvojovec mamutí. Ten na rozdíl od mamutů samotných zatím nevyhynul.  Teď je vysoký tak 25 metrů, ale doufám, že se dožiju výšky aspoň padesáti metrů.

Casandro, kámo,

ty jsi tu ještě? Ještě ses nesmazal? Koukám, že se právě vracíš ke svému obvyklému slovníku. Stalkerům zdar!

Jamardi,

já mám ráda sny, které se nedají uskutečnit. Ty jsou nejkrásnější.

Já jsem ale měla uskutečnění něčeho takového na dosah ruky. Jeden můj přítel dělal nějakou dobu kastelána na Bouzově a zval mě na hrad, sliboval, že budu moci přespat v historické posteli s nebesy. Bohužel ale umřel dřív, než jsem za ním přijela. Byl těžce nemocný.

Radovane,

vždycky je lepší spoléhat na vlastní inteligenci než na tu umělou.

Na tvá senrjú mě napadla další variace:

Zdravé povětří

Zas čerstvý vzdoušek

dýchají před hospodou

jenom kuřáci.

Asi to na chvilku pověsím do haikárny.

Eilu,

tak tuhle inspiraci asi rozpoznal každý. Napsala jsem ale celý sonetek inspirovaný Májem - jmenoval se "Nesmrtelní" a to netrklo nikoho, takže jsem to musela smazat. Problémje to, že většina lidí zná z Máje pouze úvodní pasáž (což je ostatně byronovský plagiát) a jinak už jen výňatky, které se museli učit ve škole jako např ten oslovující oblaka. (Oslovování oblaků bylo v době romantismu běžnou praxí. Lermontov naspsal minimálně dvě básně o mracích velmi se podobající Máchovi...)  Kdo ale třeba tady na Písmáku doopravdy četl celý Máchův Máj?

K3,

zejména některým lidem je lepší neodpovídat. Tobě ale ráda odpovím vždycky.

Tak to je zajímavé, Nami. A přitahuje tě to ke koním a k pluhu, když jsi byl podkoní a rolník?

Janino,

k použití refrénu mě inspiroval Góngora. Používal refrén často ve svých villonovských satirkách, v sonetech, pokud je mi známo, ne. Do češtiny ale bylo přeloženo jen velmi málo G. sonetů, tak asi dvacet ze dvou set. Doufám, že jsem je všechny četla. Škoda, že jsem zveřejňování Góngorovských variací musela ukončit. Nezajímalo to, bohužel, nikoho jiného než Safiána.

Refrény v sonetu se asi začaly používat až v devatenáctém století, ale ne doslovné, spíše variované, tak, jak jsem se o to pokusila v Zámku.

Al Jale,

možná ale budeme velmi překvapeni, kým se staneme v příštím životě. Každý bude mít to, co si zaslouží.

Lili,

ta hospoda, o které píšu už je dávno zbouraná. Na jejím místě stojí hotel, který vypadá jako běžný panelák, ale v přízemí jsou obchody a v prvním patře jídelna, kterou provozuje Vietnamec. Poezie veškerá žádná. Ale možná, že za pár let bude někomu připadat "poetická" i tahle verze reality.

Jamardi,

jsem ráda, že se líbí. Díky.

Evženie,

a jak bylo v RaJi všechno levné! Dneska zaniká jedna hospoda za druhou. Najíst v hospodě se už můžou pomalu jenom boháči.

Kočkodane,

mlaďoši si těžko dokážou představit lokál IV. cenové skupiny někde na periferii, kde je tak nahuleno, že když tam vejdeš, nevidíš ani první stůl hned u dveří.

A jak víš že potřetí? Nechal ses zhypnotizovat, aby sis vzpomněl na minulé životy?

Já jsem se zase podívala na tvůj výtvor a začínám tušit, s kým mám tu čest. Na starém Písmáku bych tvé hloupoučké komenty průběžně okamžitě mazala. Teď už se podobné útoky mazat nedají, tak si posluž. Plivej, plivej a plivej. Já už na tebe od této chvíle nikdy reagovat nebudu. Měj se a užívej si to tady, než se sám smažeš.

Casandro,

a ty myslíš, že by tuhle básničku byl schopen napsat chat GPT? Tos mě tedy rozesmál. Nechala jsem si překládat ze španělštiny do češtiny některé Góngorovy sonety. Překlad byl přímo příšerný. Umělá inteligence není ani schopná pochopit, o co v básni jde. A že by byla schopná vyprodukovat jedenáctislabičný jamb a rýmovou strukturu ABBA ABBA CDE EDC? Vždyť to bys nezvládl ani ty. Vsadíme se?

K3,

ona osamělá není. Vždyť je s ním. A kdyby se cítili osamělí ve dvou, pozvou si na zámek hosty a uspořádají další bál.

Baví mě, že tady blues zapouští kořínky. To tvé vyvolává klasickou bluesovou náladu. Třeba ti ho i někdo zhudební. Tip.

Trošku mi to na začátku připomíná Strašidlo Cantervillské od O.W.. Dnes by ale duchy z budoucího hotelu nikdo nevyháněl. Pro návštěvníky by to přece byla úžasná atrakce.

Pokud se v nemocnici vyskytne legionela, stává se z vodovodu chorobovod... Tip.

Ano, člověk může být zavalen i lavinou vášně. Teď právě se o tom bavíme s Namim.

Jako by to bylo o mně... Tip.

Záleží na tom, kolik té paní bylo. Pokud jí bylo tak sedmdesát a víc, partner jí už asi sahal na tvář právem. Tip.

A ty myslíš, že to do další reinkarnace stihneš? Tak si tam v nebíčku pospěš. V další inkarnaci by ses mohl narodit jako frigidka nebo jako impotent.

Žádné šance na šťastný konec už nemáte, Viléme, Hynku, Jarmilo... A já asi taky ne.

Šlechetná duše je někdy důležitější než šlechtický původ.  Ale s tím "rodinným stromem" mě napadá ještě něco jiného. Dost jsem toho přečetla o zážitcích lidí, kteří přežili svou klinickou smrt. Někteří z nich se sešli, než se pak zase vrátili zpět, pod obrovským stromem, zpravidla pod staletým dubem s mrtvými rodinnými příslušníky.

Al Jale,

čas na některých zámcích se zatavil tak asi na čtyřicet let. Po restitucích se zase rozběhl a teď se odvíjí stejným tempem jako kdysi...

Čerstvého vzduchu

si před krčmou užívají

jenom kuřáci!                           Tip.

Myslím, že největšími a nejkošatějšími "rodinnými" stromy disponuje šlechta. Některé z těch megastromů se podobají sekvojím. Tip.

Rhode,

víra sněženek se možná naplní, ale zmrzly nám některé růže a některé bambusy, takže to stojí za... Když už je člověk zahradníkem, neměl by pěstovat choulostivé rostliny, jen ty odolné. A taky by neměl zveřejňovat choulostivé básničky.

Kočko,

kdyby se tomu mladíčkovi z mé básně dařil sex jako mně psaní sonetů v poslední době, zůstal by do smrti panicem.

I pavoučí samečci by mohli psát o tom, jak je krásné umírání při sexu...

Litartsi,

já už budu hodná. Pochopila jsem, že Góngora tady zajímá jen jednoho jediného člověka - Safiána. Takže s ním už nebudu na Písmáku dál nikoho obtěžovat. Básně jím inspirované byly jen slepou uličkou a diskuse o nich rovněž, ostatně stejně jako všechny diskuse o vázaném verši tady na Písmáku. Už se nebudu pokoušet žádné takové diskuse vyprovokovat ani s tebou. Tak jako tak neměly vůbec žádný smysl. Měj se.

K3,

proč deprimující? Vždyť je to báseň tak nějak mimo čas?

Antoníne,

děkuji za pochvalu.

Diano,

díky. Jsem opravdu ráda, že se líbí.

Litartsi,

já nejsem zdaleka tak sebevědomá, jak si představuje Norsko, nevím dopředu, zda moje sonety mohou čtenáře zaujmout. Dokonce o tom píšu i v jednom z dalších "španělských" sonetů, ze kterého ti posílám ukázku. U mne je "poctivá poezie", tedy vázaný verš na prvním místě, ale když nezabere, budu zase muset "převléct kabát".

Ve vzletných frázích krása nepřežije.

Vždyť zestárnou i verše samotné

a básníkovy snahy klopotné

se s čtenářovým vkusem mohou míjet.

Když odfoukneš prach z dávné poezie,

šíp tvoje srdce asi neprotne,

neb sonety jsou hračky nicotné

a samotný bard Shakespeare troufalý je...

Lami,

to jsem si myslela, že některá haiku jsi napsal v roli otce a jiné v roli dědečka. Tvoje haiku mi připadají spíš jako ženská než jako mužská. Podobná haiku psala i Můra73. Nevím, jestli je znáš, tak ti posílám tři na ukázku:

Přes pavučinu

kouká se do kraje

Pořád prší

Skvrny z ostružin -

povídá mi pohádku

O mytí rukou

S rukama vzhůru -

Na bramborovém poli

zápolím s drakem

Jsem přesvědčená, že citem pochopíš, co haiku je a co haiku není a bylo by krásné kdyby na Písmáku kategorie haiku po letech ožila. Můra ti určitě pomůže a já třeba taky, kdybys měl zájem. 

Litartsi,

kdyby sis dal aspoň jednou v životě tu práce a podrobně si prohlédl mou autorskou stránku, zjistil bys, že je na ní právě tolik volných veršů, haiku a senrjú jako vázaných veršů. Já na rozdíl od tebe mohu střídat tvorbu ve vázaném verši s tvorbou ve volném verši nebo s psaním haiku. Nejsem v žádném případě závislá na psaní sonetů. V minulosti jsem pro Písmák napsala hodně anglických sonetů a k psaní "španělských" sonetů jsem se vrátila až v lednu 24, před tím jsem nic takového pro Písmák nepsala. Jde mi o to, jestli bych dokázala přizpůsobit tuto formu potřebám a vkusu současného českého litwebu. Experiment ještě není u konce, takže sonety ABBA ABBA CDE EDC budu ještě nějakou dobu psát a hledat náměty, které by čtenáře eventuálně zaujaly. Za tři měsíce budu snad už vědět, jestli je o klasické sonety ještě zájem nebo ne. Zároveň se mnou píše občas sonety i Lami a ten je nyní úspěšnější než já, takže mě zajímají i jeho výsledky.

Myslím, že vázaný verš zatím není úplně mrtvý a že má, minimálně na litwebech své příznivce. Jde hlavně o to, jestli jsem schopná se přizpůsobit vkusu a požadavkům čtenářů.

Jam,

já jsem se teď právě pokoušela najít na internetu příklady nějakých těch figurín (zpravidla to jsou figuríny z vosku) světic ve skleněných rakvích. Vyskočila mi tam pouze jedna skleněná rakev ze svatého Kopečka u Olomouce. Chtěla jsem, aby čtenáři věděli, o čem je tu řeč.  Nevím ale zatím, jak to správně zadat... 

Zvláštní, že právě píšeme oba o baroku. Tip.

Kočko,

mně se v dětství kostely taky líbily, ale zároveň mě v některých těch velkých kostelech děsily ty divné spící dámy ve skleněných rakvích.

Jam,

kněz v dnešní době a kněz v době baroka a obzvláště ve Španělsku, to jsou úplně rozdílní lidé. Byly doby, kdy se člověk na smrt dokonce těšil, protože věřil, že se setká nejen s Bohem otcem a s Kristem, ale i se svatými. A svatí budou o soudnémdnu směřovat tam, kde jsou jejich ostatky. 

Kočko,

letošní leden byl dost studený a tak u nás mají sněženky a talovíny oproti jiným globálně otepleným letům vlastně zpoždění.

Poetko,

s tím malováním jsi dost blízko skutečnosti. Já v každé roční době fotím a mám pár únorových fotek, na kterých je v popředí bílý ojíněný sad a v zadu sluncem ozářená "zlatý" les.

Mně se nejvíce líbí tato haiku:

Ve tmě na zemi

snažím se pohmatem

objevit dudlík

Oči uličnice

z pelíšku pod peřinou

loudí pohádku

Jestli ti mám

vypravovat pohádku

pusť mě ke slovu

Uličnice spí -

Zůstane andílkem

pouze do rána

Norsko, ty mně nebavíš už dávno. Opravdu ses za poslední roky velmi změnil k horšímu. Je z tebe starý zapčklý škarohlíd. Něco jako pan Litarts.

deštníčku,

já nejsem dost detailně obeznámena s intimním životem mnichů. Vím ale, že faráři měli vždy farskou kuchařku, takže prý o ně bylo po všech stránkách postaráno. Do hospody faráři zpravidla nechodili, tak proč by se nedožili vysokého věku?

Mně se na to neptej, Nami. Na to se zeptej nějakého chlapa v posledním tažení.

U kudlanek zůstane naživu aspoň samice, ale co mají říkat jepice? Sex někdy zabíjí.

Janino,

já píšu málo autentických básniček, ale tahle autentická je. Za mého dětství u nás ještě nebylo žádné koupaliště, tak se chodilo k řece. Člověk si tam moc nezaplaval, ale dalo se tam skákat ze skal do hluboké vody. Hlavní ale bylo vypadnout z domu, opalovat se a číst si a užívat si sluníčka na dece položené na oblázky.

K3,

ano, patníky jsou symbolem cesty. A jak by ne? Když u nás napadne hodně sněhu, z té cesty, o které píšu, a po které už skoro nikdo nejezdí, zbudou jen patníky které trčí ze suchých kopřiv.

Diano,

díky za típek.

deštníčku,

Kytice je sbírka původně lidových balad, které Erben umělecky zpracoval po svém a to skvěle, protože Erbenova Kytice a Máchův Máj jsou nepochybně dvě nejúspěšnější české básnické sbírky všech dob. S Góngorou ovšem Erben nemá naprosto nic společného. Góngora byl aristokrat, literát z vyšší společnosti světové velmoci, která v Góngorově době udávala tón celé Evropě a Erben byl "pouhý" obrozenec z málem už zaniklého národa. I forma je naprosto jiná. Balady a sonety lze dost těžko srovnávat. Některé G. sonety jsou sice temné, ale není to rozhodně nikdy epika, vždy jen lyrika.

Safiáne,

jak už jsem ti psala, Góngora měl vlastně několik talentů, ne jeden talent. Především to byl břitký satirik, dalo by se dokonce říct "humorista", dále to byl (elitářský) experimentátor, který psal pro vzdělance a dobovou zálibu v antické inspiraci a v antické mytologii z hlediska jeho současníků až "poněkud přeháněl". Právě tahle stránka jeho talentu nejvíc zasahuje tebe, zatímco mne nechává chladnou. Takováto manýra se nedá přenést do současnosti, nedá se oživit, aniž by díla doprovázely rozsáhlé vysvětlivky. Mne zajímají Góngorovy jednoduché umělé lidové písně, ale hlavně jeho sonety, protože asi pouze ony ve Španělsku stále žijí. Dnešní básníci tam píšou, jak jsem se přesvědčila na internetu, tyto klasické sonety stále.  I v sonetech psal Góngora o nymfách, pastýřkách, o Neptunovi a tak podobně, ale - co už s tím dneska? Hlavní je přece to, že jeho sonety jsou často zvukově dokonalé a klasická forma je naplněná skvělým výběrem hlásek. Zda jeho "milostné" sonety vznikly na základě konkrétních milostných vzplanutí, to už se nikdo nedoví. Já o tom silně pochybuji.

Mne zajímá především to, zda se dá "španělský sonet" nějak úspěšně převést do češtiny. Nebo je ten krásný zvuk španělštiny jedinečný a nedostižný.  Góngora v sonetech občas nepoužívá rýmové schema ABBA, aale spíše AÁÁA. O něco podobného jsem se pokusila v sonetku "Přísliby", který bude zvěřejněn v neděli společně s "Barokem II". Inspirací pro obojí mi byl L. de G. sonet č.12 En la muerte de dos seňoras..., ze kterého uvádím první sloku.

Sobre dos urnas de cristal labradas

de vidrio en pedestales sostenidas

llorando esta dos ninfas ya sin vidas

el Betis en sus húmidas moradas

Janino,

v mém případě je "řeka slov" kalná a dravá bystřina. Zdaleka sem nedávám všechno, co průběžně píšu, což jsou momentálně "španělské" sonety, ale i tak toho sem dávám asi až moc. Ale potřebuju, aby moje básničky Písmák protřídil. Většina toho zmizí, ale něco málo snad zůstane.

Diano,

díky. Jsem ráda, pokud na chvilku potěším.

deštníčku,

děkuji za připomínku.

"Nemít" je rým k "zemi". Uznej, že "změřit" je horší rým než "nemít" - a navíc by se tam to slovo významově nehodilo.   ...Ve skutečnosti jsou i básníci, kteří ke své tvorbě iluze nepotřebují. Jsou plní znechucení a deprese a právě o tom píšou. I na Písmáku se takoví občas vyskytnou, ale nikdy nemají úspěch. A můj "pan Básník" chce mít úspěch, proto sní o tom, že svou víru v budoucnost zase získá.

K3,

jaro ještě není a v jisté vitríně v našem městečku je už tolik úmrtních oznámení, že pomalu není kam je dávat. Nevím, co se děje. Že by následky chřipkové epidemie?

Když píšeš o "krásném umírání", tak v neděli zveřejním sonet o "krásné smrti". Jmenuje se Baroko II. Podle mého smrt není nikdy krásná, ale v baroku ji hluboce věřící křesťané mohli takto vnímat.

Litartsi,

ale já přece jsem troll. Tos ještě nepoznal za tu dobu, co jsi tu? Ale zvyšuji tvým básním svým trolením velmi podstatně čtenost.

Ty moje básničky už nekomentuješ proto, aby náhodou neměly ještě větší čtenost než ty tvoje. Já jsem ale přejná a ráda bavím veřejnost.

Katoličtí faráři a preláti taky nemají manželky a taky žijí o dost déle. Horší je to s běžnými starými mládenci. Ti bez žen zpustnou a většinou se uchlastají nebo ukouří. Tip.