Děkuji za okomentování. Vždy se mi líbí pozorovat, jak ty obrazy vidí někdo jiný. :-) Jen poznámka. Všech 200 iluzorek bylo napsáno od března do července loňského roku. Nyní jen zveřejňuji. Tedy... ta letní pravděpodobně byla napsána v létě. :-)

Toho hocha CHCI! Přesně můj typ. ;-)

Už to chápu! Vlastně je to vynikající nápad! I moje kamarádka, která o Iluzorkách ví, mi říkala, že ilustrace k nim nedílně patří. A nápad s kartami je naprosto BOŽÍ! Bohužel, já maluji, ale nejsem tak zdatná, abych si na to troufla... a bylo by třeba najít podobně smýšlejícího výtvarníka... 

Už to chápu! Vlastně je to vynikající nápad! I moje kamarádka, která o Iluzorkách ví, mi říkala, že ilustrace k nim nedílně patří. A nápad s kartami je naprosto BOŽÍ! Bohužel, já maluji, ale nejsem tak zdatná, abych si na to troufla... a bylo by třeba najít podobně smýšlejícího výtvarníka... 

To nevím, jak je myšleno. 

Děkuji... a... dobrá zpráva! 44ka má pokračování hned v následující sérii. Doporučuji přečíst obě po sobě... ale schválně jsem je dala zvlášť. Iluzorky jsou původně zamýšlené jako tištěná kniha, chtěla jsem, aby čtenář listoval tam a zpět. :-)

Děkuji! :-) 

Děkuji za tip! :-) Je zajímavé číst 36) tak, že duny jsou vlastně princezny. Původně jsem to tak nemyslela... duny byly zvlášť a princezny (podivně vyprahlé a únavou zlé holky, každá zahalená do orientálního oblečku zářivé barvy, takže z dálky vypadaly jako pastelky na velbloudech) byly taky zvlášť. :-) 

Děkuji. Opravdu. Iluzorky jsou psané výhradně podle opravdových snů, co se mi zdají a fantazijních "vizí", které často mívám. Některé jsou tedy nedourčené, některé na sebe navazují, některé se mohou i krýt a zobrazovat tak jakoby jiný úhel pohledu na jednu věc... dále v tomto díle pracuji ještě s motivem "znamení smrti"... no... jejich výskyt se zhušťuje ke konci "knihy". :-)

Myslím, že se Vám podařilo pochopit a prožít to, co mají iluzorky navozovat. To mě těší.

A s tím "si" máte úplnou pravdu. Autorská slepota je záludná. Děkuji za upozornění. :-)

Děkuji, děkuji. :-)

Epitaf? Nestrašte! Psala jsem to jako parafrázi na svůj skutečný život (hodiny, dny, týdny samoty, občas ozdobené nějakým přátelským shledáním). A po hrůzách, co jsem zažila minulý rok! Ze slova epitaf mě fakt zamrazilo! To mi nedělejte, todleto! :D

Jinak jsem tím chtěla hlavně vyjádřit, jak vidím skutečnou lásku, prospěšnost... důstojnost. Bylo to takové mé malé dívčí snění... takto žiju a budu... chci dál žít.

Díky! :-)

Máš pravdu, píšu, jen když mi sundají svěrací kazajku. Je to náročný úděl.

Pak se skláním před Tvou schopností vhledu do mého díla. Když někdo trvrdí, že ví, jak to mám a jak jsem to myslela, určitě to dokáže.

Prostě to vím. Dokážu cítit, co nese voda. ;-)

Chtěla jsem se do toho haiku obout trochu po svém. :-) Jsem ráda, že si někdo všiml. 

Všechno je v podstatě autobiografie... pro různé složky mojí osobnosti. ;-)

Sukuba není upír. :-) 

Skvělé! Tohle možná v budoucnu využiji!

Zajímavé, protože se za touhle postavou schovávám víc, než v předešlé práci... nebo minimálně stejně.

Máš bod.

Změň to!

Já fakt chcípu blahem!

No hurá! Konečně mě tu někdo docení! Jsem hned Tušila, že v Tobě mám poklad. Nebo tak něco. :D 

Beru. :-)

Ani nevíte, jak bych Vám všem ráda vyšla vstříc a dala té nebožačce víc života a prostoru. Víc ji charakterizovala. Napsala to líp. Ale já prostě nevím, proč je doma. Tak daleko mě nepustila. Přišlo ke mně tohle, reprodukovala jsem tohle. Škoda.

Je to prostě prázdná Bezživotka. Vlastně jsem ji nikdy neměla ráda.

Děkuji za tip, asi to nakonec budu házet po deseti. :-) 

Děkuji za přečtení i kritiku.

Po ukazovacích zájmenech se podívám a zkusím upravit. :-)

Zbytek nechám.

Je totiž lhostejné, proč je hrdinka doma, i její motivace, je jen loutkou a prázdnou schránkou a má to tím dráždit.

Zmatek a protimluv je také v podstatě záměrný... kdo kdy bojoval s hlubokou depresí, nebo počínající hlubší duševní chorobou, ví, jaké je právě takovéhle podivné uvažování - pro vnějšího pozorovatele možná protimluvné, pro subjekt vlastní a logické.  

Do toho spadá i vyjmenování důvodů v závěru. Je to skutečně polopatické vysvětlení? Nebo jen snadná výmluva (odposlouchaná z televize a odečtená z oněch bulvárních časopisů a internetu) proč hlavní hrdinka podlehla patologickému stavu? ;-) Výmluva, která se pak rozšiřuje i na styl závěru? Tím politicko-žurnalistickým slovníkem chci dát najevo, jak už tyto fráze "požraly" celou její existenci, včetně povídky, která o ní je. 

Opět, jak jsem psala už jako odpověď na kritiku ke Vzteku. Snažím se zachytit podstatu uvažování choré mysli. Ne vždy se to povede tak, aby si čtenář odnesl vše, co bylo zamýšleno. Ale to k tomu snažení patří. :-)

Každopádně ještě jednou děkuji za přečtení a zpětnou vazbu.

Díky za přečtení, zhodnocení i radu. 

Ta moje dílka už mě hodně svrběla v šuplíku, tak jsem to sem prostě nahrnula. :D Ráda bych se ale zeprala na jednu věc, jestli mohu, a zeptám se takhle veřejně a ne do zpráv, aby kdyžtak  mohl odpověď číst někdo, kdo řeší podobný problém.

Mám teď rozepsanou (a skoro už dopsanou) takovou věc, jedná se o sbírku miniatur. Opravdu má každá pár řádečků. Je jich teď 158, bude jich 200 celkem. Nemají názvy, jsou značeny čísly. Chtěla bych celou sbírku dát sem. 

Doporučujete každou miniaturu zvlášt, nebo třeba deset do jednoho "díla"? Kdyby byla každá zvlášť obávám se opět velkých hromad nahrávaných textů. Dohromady to zas bude takové trochu krkolomné. Opravdu jsem bezradná.  

Nepíše každý autor tak trochu o sobě? ;-)

Děkuji za kritiku a tip. :-)

Uvažovala jsem nad tou "tmou". Nakonec to nebudu stupňovat, to kolovrátkové opakování obou slov "ve tmě" - i s tou předložkou "ve", má svou funkci. Někdy se stupňuje tíseň i omíláním téhož. Mně osobně z té konkrétní pasáže jde mráz po zádech. To bude asi tím, že jsem to psala.  :D

Každopádně cenný názor, ještě jednou díky. :-)

To se mi hodně dobře četlo. I při úsměvu jsem se přistihla. Dokonce jsem vystřídala několik druhů úsměvu, z čehož útrpný nebyl ani jeden! Kdo mě zná, ví, že je to velká pochvala. :-) Nejsem tu dlouho a poprvé někomu dávám TIP. Zaslouženě. 

Oki

Když ono o tu neosobnost jde...

Dějuji moc, potěšilo mě, že se mi zřejmě podařilo vyjádřit to, co jsem chtěla. :-)

Moc děkuji. :-)

Děkuji za přečtení a kritiku. Moc nevím, co na to napsat. (Podobně jako u dalších dnešních kritik) :-) . Ta absurdita tam patří. To, že je to vykonstruované tak, jak to je, to taky. Kdyby to bylo celé hozené do humorna, popře se tam právě ta vážnost. To nechci.

Na vysvětlenou... k tomuto i dalším... v povídkách tohoto typu (podobně jako v Úlevě a Sezení...) tak nějak vnitřně vycházím ze zpovědí skutečných jednorázových i sériových vrahů, které jsem viděla a četla. 

Snažím se skrze povídky zprostředkovat to, jak na mě působí. Vždycky mě zaráželo, jak hodně si uvědomují, že jsou jiní... a zárověň jak moc to berou jako nedílnou součást života. Jak s tím každodenně žijí, usazuje se v jejich chování a nazírání na zabíjení a krutosti jistá... dalo by se říct rutinnost, která, ano, tu a tam přechází až v hodně černý humor, ale nikdy ne moc, nikdy ne cíleně, spíš jakoby mimoděk. Moc nevím, jak to charakterizovat a snažím se to uchopit právě skrze své prózy. 

Netvrdím, že jsou nějaké epes rádes hyperbombózní, spíš jde opravdu o snahu uchopit podstatu vyšinuté a krajně jinaké mysli, která samovolně sklouzává k různým polohám, ale naplno do žádné kolonky a přihrádky nechce. Proto v těch povídkách i používám tu šablonovitost, kterou rozbíjím absurdním zvratem... nebo naopak upadnu do dlouhého zdánlivě nic neříkajícího popisu vnitřního vývoje (Úleva), abych dokázala, že život je řetěz rozhodnutí, a je ukrutně únavné a těžké... a monotónní... nevybočit z řady, když k tomu máte nutkavé sklony.

No... takhle odpověď tedy vlastně patří i pod Úlevu a případně pod další podobné povídky, kam ji kopírovat nebudu. :-)

Nechci se úplně zabejčeně hájit, jen jsem chtěla vysvětlit, proč je to takové, jaké to je, že si to uvědomuju, a že je to tak schválně. Kdybych to změnila (například z toho udělala ryze černý humor), přijde mi, že by to ztratilo takový ten drobný podtón, naléhavý a deprimující právě takovým tím "Tak je to vážně, nebo jak jako? Proboha, je to hlavně divné a mám z toho trochu nepříjemný pocit. Něco na tom nehraje." Až teď si uvědomuji, že to vlastně dělám schválně. Má to zaskřípat. Má v tom být trochu písku mezi zubama. Psychotická mysl s pískem mezi zubama žije 24 hodin denně 7 dní v týdnu.  

No... nevím, jestli se mi to povedlo vysvětlit... tu autorskou motivaci. :D Jisté je jen, že jsem se opět ošklivě rozepsala! :D Až je mi studno!

Děkuju za přečtení. Za tip. Za zpětnou vazbu. :-) A mooooc děkuju za zmínění té "zmatečné věty", je tam skutečně chyba, nemá tam být "kdyby", ale "by". Jdu to opravit. :-)

Měla bych spíš napsat něco neutrálnějšího, než tu svou první reakci... třeba: jojo, díky za přečtení a koment! :-) Tak. Lepší. 

To je to tak znát? Ta osobní zkušenost? :-D