Písmák Ještě nedozrála zelená v údolích
boky měchem obrostlé
jen propadnout
do jejich důlku zachvojit
vkypřinách se lapit dechem oblaků
I.
Takové ráno srozcuchem
kdy den už klouže zápražím
dám si kafé a hmotním ho kouřem
koukám na červený lak na nohou
I konce nemívají začátky
Večer šel do naha
nehty už přestali žít v půlměsíci
a já jak kelímek vataku deště
ví, co přijde já se třásla
příběhy v mém bytě
Byt
Kocouří stesk a chlupy
jak pampelišky vodkvětu
válí se u zdí a na nich prach
Operní
dívám se na film
kde Bůh je debil
jako já
čeká, až vyprchá pití a zlost
v metru
měli zkroucené ruce a prsty vkřeči
nohy jak zrezlé trubky pohozené vkoši
sbezbarvými vlasy a úsměvem prvňáčku
mluvili hlasitě
Má Budapešť
Zapouštím konečky prstů
Když mě lomíš
Pokaždé jinak a vždy vtmě
je těžké nebe
nedělní
Vdálnici říkám vše
Rychle s barvitostí 160ky
Pak jen Pražské mosty a měkké světlo
Okruhem vlečícím se jak čekání na polibek