Písmák Pohled mrtvé sardinky
Odmala se jí líbilo
jak mluví ryby a už tenkrát
mívala tu strašnou chuť
skočit do jezera
Vábí mě
Vábí mě vůně květnových zahrad,
kde úpal země tiší
třešňový sníh.
Vábí mě záblesk motýlích křídel,
Po stopách
Oči se splašily
a nohy poutá strach
s přesností šílenců kráčím
po stopách
Dítě prudce vytržené z dřímání
Dítě
prudce vytržené z dřímání
za oknem poprvé vidí
padat sníh
Hodina fyziky
Dechem rozehřáté ticho se sráží do kapek
na stojaté hladině okenních skel a na nahých hrdlech
nastydlých sklenic
Naše pohledy jsou
Kůra z borovice
Ví toho tolik, a přece zapomněli,
jak poslat po vodě
kůru z borovice.
A jenom v dlaních smutně se rozvoněly
Na město zaútočila tma
Na město
zaútočila tma ve své černé kukle.
Zvony byly vytrženy z dřímot
a líně rozkývaly
Časy se změní, když hlavy jim zšednou.
Časy se změní, když hlavy jim zšednou
a brada zaroste
ježatým mechem
Nezbývá než nevěřit
Ze starých fotek padá sníh
Ze starých fotek padá sníh
šedivý stářím, na křídlech prachu,
ze starých fotek
v policích