bezvětří

věřím
láskou nás tu jistí
tam za hrudní kostí
léto dávno steklo

za plotem

zvláštní svět
a lidé se zde střídají
jenom ta místa.
těch pár míst se nemění

bez názvu

čísi drápy do spaní
tržná rána dokořánbdí
kdo bude ten co nestraní
ještě cítím rozervané řvát

padni

nadrobeně
mezi muset
přilepenými k většině mých rán
a vět

archivní záběry ze srdcí

pro ženu rohlíky s plátkem blesku
tajené na bříškách esemesku
s jednou už léta bydlí s druhou teď cítí že žije
snídají verše psané pod šálkem bílého čaje

zbytečně

včerejšek
zítřek
jenom ne dnes.
přetočit sluneční hodiny

potají

rozednilo se o půlnoci
na černý dece plno hvězd ale přeci
přišel déšť
zatnout pěst

neumím záplavám

co bych mohla pro tebe.
omyl steče prozebe
letem vran
nahá ti jen drobné rozdávám

z tebe