Písmák Samota
Samota byť s krásně vlídnými přátelisamota i když mi říkáš jak mě miluješsamota už pět vteřin po odplynutí něhysamota když mi zas hrozíš že se zabiješ.
Samota ve zdánlivém pohodlí své hlavysamota se vším zlem co předstírám je cizísamota při kapitulaci na zvířecí pudysamota i při mých imitacích vznešených lidí.
Samota se vší bolestí kterou třeba vydržetsamota s radostí nechanou si pro sebesamota jež před tebou mě chrání jako zeďsamota jež jako vězení drží mě od tebe.
Samota jež pozře vše a ani trochu nenechásamota žel i při tušení smyslu životasamota dávná jež jen krátce mnou se odívásamota pod nebem co věčně ani nedutá.
ne/chtít ne/být ne/ego
Leckdy i s běžně běhoucím časemv noci ne, divně spíš ve dnejakási ospalost odkudsi přijde. Únava z chtění i z museníúnava z radosti i z bolestiúnava nad jádrem sobeckosti ve mně. Moci tak zemi, nebe, Slunce, voduvidět jenom ne/očima, slyšet jenom ne/ušimajakými snad vnímá i jen obyčejný kámen. Bez rozumu, bez znalostí, bez pamětibez zrození, bez života, beze smrtimít nic a nechtít víc: ne/být.
Život
Nedokážu nikdy vtěsnat do slova přesto stále k pokusům mě nutíněco, cosi, nezodpovězená realitamarné otázky, vše spoutané časemztrácím tě, aniž bych tě znalzapomínám, aniž bych kdy vědělkdo jsi. co to je. jste tam. volám na vás, na lidia přitom neslibujiže já jsem ještě člověkani že jsem jím kdy bylvolám a nevím co jsemvolám a nevím na kohose strachem i s nadějí volám.
Exist. krize
Sedím zas na wécéa padaj ze mě hovna
přemýšlím
jak jen má důstojnostse s tím pokaždé srovná.
Pohlednice
Z města hraje hudbaplyne mnoho dní…řeka míjí tůnia lesem ticho zní. Točící se kolapovoz jede dál…světla v dáli rozmazanáa já bych spal a spal.
Nízkonákladový pohřeb
Rozšlápnutého broukazmařené naděje a snypro mě jen nečistota na podrážce.
Moje prdel málem králem
Jednoho naivního dne
v jednu naivní chvíli
povolil jsem si opasek
a pustil svou prdel do světa.
Skrytá geometrie světa
Mezi liniemi budov
v omítce červených zdí
a v zákoutích dutých stínů střech
tam všude můžeš vidět prosvítat cosi
Návštěva biografu
Vyrazil jsem do kina
na film Ingolda Bergmana
místo toho ale pustili
osmihodinový snímek Andyho Warhola
Sbohem, otče církve
Líbal jsem se s papežem
. no popravdě
spíš šlo jen o takový letmý polibek
loučili jsme se spolu na nádraží v Bernu
Pokud mají duše eskalátory
Jestli mají eskalátory duši
neměl jsem dnes dobrý den
jen tak jsem se po nich svezl
bez pozdravu, bez zájmu
Proč prosté úkony
Proč se jednoduché úkony
někdy mění na zázračná díla
proč jsou z nedorozumění tragédie.
Proč se krátkost mého času
Ne zrovna veselé dny
Smutné jsou dny,
kdy umírají pocity,
a ač někde jsi,
tak pro mě už jsi zabitý.
Jsem závislý na stresu
Miluju stres,
ve všech jeho podobách a polohách,
fantazii se meze nekladou,
pojď se mnou dělat stres,