Písmák Zábrany spadly
Nevěřím na zázraky,
ani na blesky z čistého nebe.
Na tichá slova, která plují řekou, na zvuky, které neslyším.
Přese všechny rozpaky natři můj kyanid medem,
Časy se mění
Časy se mění
Časy se mění a my taky,
Náhodo, sbal si své saky paky,
vem svých pár švestek,
Krajina před bouří
Krajina před bouří
Za rozvláčného jarního dne, kdy obloha vyzařuje onu speciální a sobě vlastní pohodu, kdy vítr fouká a šeptá jemná slůvka do ucha a já sedím na lavičce a pokojně si čtu stranu sto dvacet čtyři, slyším volat špáčata na svou maminku: Máme hlad. , prádlo visí na sušáku a slunce ho paprsky hladí, se najednou obloha zšeří a vzduch nasákne dojmem dramatičnosti. Snad uslyším volat první kapku: Pozor, padám. , nebo mi to ruměnice pospolná zašeptá, ale najednou zvednu hlavu a zadívám se knebesům.