Písmák Bezejmenná
BezejmennáPaprsek světla jemně se vtírá skrze okno. A venku ta krásná bílájen si lehce padá. Mrazem vykreslená,na zemi vše schová. Závidím ji,jak je bezstarostná.
Pro ten okamžik
Jen tak sedět, nevidět.
Nebo vidět.
Po mraku jenom díra.
Cítím to.
Amygdala úzkosti
Amygdala úzkosti
Noc jako vzpomínka
zlehka obepnula moji hruď.
Neboj se, jsem jen myšlenka,
Noc démonů
Do ticha noční krajiny se ozval zvuk pily,
nevnímáš ho.
V povzdálí mlhavé obrysy lesa,
nad nimi težký šedý mrak.
Bílá tma II
Stala jsi se bílou tmou
já se nechal omámit.
Viděl jsem tě šťastnou i nešťastnou
a ty mě teď chceš zahubit.
Probuzení
Probudil ses do šedozeleného rána,
na okenní římse studené kapky děště.
Jediný pohled do ulice
a zjevila se v celé své kráse.
Bílá tma
Bílá tma
Stala jsi se bílou tmou
já v ní zabloudil,
viděl jsem tě šťastnou i nešťastnou,