Znám Radku. R. z Rašovic. Směšné je, že k tomu druhému R. přišla až svatbou - už nebydlíc v Rašovicích. 

:-)

:-)

Takže je to jako když zedníci navezou hromadu písku do galerie s tím, že budou dělat novou omítku a návštěvníci ji považují za umělecké dílo?

Milá Silene, líbí se mi to, hlubší kritiku ale neumím. 

pěkná!

Díky, krásný den avíkend

Milá Goro, díky, oprveno

Díky. 

Chyby jem si všiml a sám jsem ji opravil. Rovněž na vlastní uvážení jsem doplnil vyživovatele partyzánky. Archetyp partyzánky nemusí být ukrajinský, islámský nebo bolševický. Je to prostě někdo, kdo ve skrytosti bojuje v týlu svého nepřítele - přesně jak ve svém textu potřebuji. 

Díky za Tvůj prostor, čas. 

Myslím si, že člověk má rád něco změřeného, měřitelného. Zřejmě i proto jsou v takové oblibě peníze. Mohu si změřit, kolik mi zbývá doplatit hypotéky, ale jak osamělý jsem nyní a jak osamělý (nebo naopak společensky zapojený) jsem byl loni, těžko porovnám. Při inflaci ale i měřitelnost peněz ustupuje. 

Syn 2 roky docházel na soukromou školu bez známkování. Hodnocení bylo pololetní, slovní, tak na A4. Bylo vidět, že učitelka se občas nechala unést a zabředla v jednom tématu. Možná se mi to stejné děje neustále zde.

Ještě bych se mohl rozepsat o tom, že peníze jsou jen popsané barevné papírky a že jejich cenu určuje víra lidí v ně a že podobně to bude s těmi známkami. 

Ještě napíšu jedno: Jako bych od Tebe dostával špatnou známku za to, že obhajuji známkování. Jistě to není tak jednoduché. S neznámkováním je to zřejmě jako s demokracií. Tu musí nastolit tyran a ona si neustále musí opakovat svůj původ. 

Ještě napíšu jedno: Jako bych od Tebe dostával špatnou známku za to, že obhajuji známkování. Jistě to není tak jednoduché. S neznámkováním je to zřejmě jako s demokracií. Tu musí nastolit tyran a ona si neustále musí opakovat svůj původ. 

Milá Rem,

       od začátku je jasné, že Tě to téma zajímá. Se vším, co jsi napsala v posledním komentáři, spíš souhlasím. Vysvětím. Známky jako peřina. Myslím, že díky známkám se čato zapomíná, že ve škole jde o poznání (a ne o známky). Peřinou jsem tedy chtěl ukázat, že je vždy důležitější, kdo pod ní leží než samotná peřina. 

       Nemyslím si, že jedničky předurčují k životnímu úspěchu. Myslím si ale, že řada jedničkářů si to myslí a jsou potom překvapení tak, že by sami byli vděční, kdyby je byl býval na to někdo upozornil. 

       Sleduji situaci v práci a připadá mi, že to není nic jiného než bitva o jedničky. Hrabal to také tak viděl. Ušetřeni jsou jen ti, které to hodně baví nebo nějací duchovní velmistři, které v práci nemáme. Hodně se mluví o tom, že bychom třeba z ekologických důvodů měli toto paradigma změnit. Zatím ale mnoho nenasvědčuje tomu, že by se to mělo podařit. 

       Je tedy otázka, zda na to děti mají být připravovány už v dětství nebo zda do toho mají vpadnout najednou v dospělosti. Jsem spíš zastáncem 1 a ty asi 2. Asi nemá smysl usilovat o to, abychom se úplně shodli. 

       Někteří muzikanti mi svým projevem připadají jako dřívější pětkaři, kteří se tehdejší katarzí dopracovali k současné brilantnosti, která třeba mě už se nikdy nepodaří (a tolik to nevadí). Jasně, že je to  čistě subjektivní. Mě to ale v hlavě při poslechu těch písní běží. Jasně, že jsem to já, kdo to tam rozběhl. Mazat to nebudu.

      Čistě subjektivní, nereálný. Je to i přesně naopak. Řeším to teď s nejstarším synem před přijímačkami. Je to hodně reálné. 

díky

K. 

Milý Radovane, tak to mi musela ujet ruka. Záměr byl to mít vyvážené. 

Milá Rem, ve dvaceti jsou známky jedno, ale když se ve dvaceti objeví problém, stejně se rejpá v dětství, kdy nás známky ovlivňovaly. Někomu dávaly pocit bezpečí, jiný kvůli nim chodil v kanálech. Škola a známky jsou setkání se systémem, se řádem. Už ve školce se děti rozkastovaly na vůdce a podřízené. Kastování podle známek jim dovoluje svoji pozici změnit. Ne ale všem, jen těm nadaným. Známky jsou rozjezdová plocha k teplému místečku, ale šikovné ruce a řemeslo mají čím dál zlatější dno v době, která je stále méně zlatá. Známky jsou ale peřinou mnohem důležitějšího - poznání. Je velmi smutné. když si tyto dvě věci někdo plete (tím se z těch "smutných" lidí neeliminuji). Škola je i hrou na skutečný život a známky jsou potom obrazem úspěchu, uspění. 

Jaké jsi měla známky ? :-)

PS: Tím spíš ale mnohokrát děkuji za ocenění obsahu

Nyní si to pročítám. Úplně jsem zapomněl na formu. Je to velmi kostrbaté - na hranici možnosti čtení - jako by koule měly nějaké sanitky atd. Chci to překopat. Proteklo mi to mezi prsty.

Díky :-)

Díky

Se vším souhlasím :-) kromě prstů - vím jen o prsech

Těší mě, že chutná :-)

To jsem rád, mě to také bavilo

To mě těší

:-)

:-). Přeji krásný víkend

Děkuji za pečlivé pročtení a trefnou kritiku

:-)

Díky, ať se daří

Díky moc, krásný den

Díky, krásný den

Milý Mojše, s Aristotelovským obloukem jsem pro toto dílko nepočítal. Blahopřeji k tomu, že jsi si ho tam přesto dovedl najít. Díky. :-)

Milá Silene, bohužel si nerozumíme. Možná je to mou nedostatečnou obrazností. Hmyz ani erotika nebyly zamýšleny. Krásný den i týden :-)

Milý Mojše, díky za chválu i za rozbor. Nevím, zda to Alena nechápe hlavou či srdcem. V tomto světle i kamarádovo nepochopení je jedním z mnoha možných a nemůže popsat všechny případy. 

krásný víkend

Díky, krásný víkend

Výborné! Krásný víkend

Milá Aleno, díky. Kdysi jsem dával svůj text kamarádovi. Nerozumněl mu. Když jsem mu ho vysvětlil, přestal se mu líbit. Nechci riskovat to stejné u Tebe. Tak snad jen nápověda: Společný, ale neuvedený prvek těch obrazů je páternoster. 

krásný víkend

Milá Aleno, díky. Kdysi se mi stalo toto: Dával jsem číst svůj text kamarádovi. Nerozumněl mu. Když jsem mu ho vysvětlil, přestal se mu líbit. nechci riskovat to stejné u Tebe. Tak snad jen nápověda: Společný, ale neuvedený prvek těch obrazů je páternoster. 

krásný víkend

Díky. Není tam přesah, je to takové smetí, co zbylo na stole z jiných textů.

Milá Janino, to mě velmi těší. I já jsem se v nich cítil velmi dobře, když mi bylo dáno do nich vstupovat.

krásný víkend

K. :-)

Milá Aleno, díky, krásný víkend

Také se neříká: třese se jako Kočkodan :-)

Krásné by bylo mít v textech jen samá nezbytná slova. :-)

Čím rychleji jede vlak tím se život stává rozmazanější. a co když ještě k tomu jiskry z komína zapalují les nebo dokonce i stanici?

Líbí s mi podtext, neznámý příběh za tím. 

Díky

Milá janino, nejsem buhužel tak dobrý češtinář. Ukázalo se, že to slovo tam vůbec nemusí být - tedy pryč s ním. 

:-)

Beru to spíš kladně. Asi jsem optimista. :-)

Líbí :-)

Milá Aleno,

      každý v sobě máme mnoho archetypů. Matka Boží je atraktivní i tím, že má v sobě to nejlepší z protichůdných archetypů - matky a panny. 

      Teď budu vědomě hodně nekorektní, za což se omlouvám. Za Marií i Ledou přišel Nejvyšší Bůh. Podobnost je i bílá labuť - bílá holubice. Projevoval se různě podle toho, jaký to byl Bůh. 

     Raffael má na nejlepších obrazech také jednu nebo nemnoho modelek. Takových umělců je víc. 

    K. 

PS: Technicky se Bůh křesťanů ke svým ovečkám často přibližuje jako Zeus - skrytě, v mračnu - Když se Zeus zamiloval do kněžky Íó, navštěvoval ji jako tmavý mrak. Je pravda, že Zeus se do miminka zřejmě nikdy neproměnil.

Teoreticky je možná opovážlivé naopak to nedělat. Díky. 

Milá Silene, ještě jsem narazil na toto:

Vlasta vřetenovka krkonošská Vřetenovka krkonošská je při rozmnožování nejprve kluk. Ten si najde jiného kluka vřetenovku a spolu si vymění samčí pohlavní buňky – spermie. Pak se z vřetenovky kluka stane vřetenovka holka a spermiemi druhého kluka, které dostal(a) si oplodní svoje vajíčka. Ta má v sobě od narození. Oplodněná vajíčka naklade a vylíhnou se z nich malé vřetenovky. Pro lidi to je možná trochu zvláštní, ale šneci to tak mají. Při programu pro veřejnost Správy Krkonošského národního parku s názvem Tajemná vřetenovka krkonošská se místní vřetenovce říká Vlasta, protože se tak může jmenovat kluk i holka.

K. 

Milá Silene,

       o proměnlivá pohlaví jsems e nezajímal. V každém případě je od nich k textu METRO docela daleko, tak se nezlob, že stále moc nerozumím.               Před pár týdny jsme se bavili o lidech z našeho okolí, kteří se nechali přešít a co to udělalo s jejich dětmi, jak dlouho na to čekali, jaké jim asi bylo právě přešitým a do jaké míry si to vůbec dovedeme představit. 

       Možná v ostavci 2 jsem zase hodně jinde, než Ty jsi si představovala, že bych měl být. 

       K. :-)

:-)

Díky, krásný srpen

Milá Selene,

    buu se snažit si to co nejlépe představit: Rodit se bude na každé stanici, vlak tam vždycky zastaví. Stanice budou pod mořem. Stanice budou matkami nebo lépe, rozhraním mezi matkou a venkovním světem. Matky budou dost variabilní. Jednou jí bude podlaha, podruhé krempa klobouku. O oplodlodňování (kdo bude otec a kdo matka) rozhodne jakýsi náhodný výběr (třeba TA podlaha, TA krempa jsou matky, ale TEN strop je otec). Co z toho jsem dobře pochopil a co ne? :-)

Teď vidím, že je to v prologu :-)

Schikaneder?

I toto bývá příjemné jen do určité míry. Příliš mnoho melancholie nebo nostalgie? Raději se cítím normálně...

Pokud stanice nejsou porodnice, potom jsou cestující jakési spermie.

Systém kdo z koho mají gorily a šimpanzové. U goril probíhá souboj mezi samci a u šimpanzů mezi spermiemi. Jsou tam připoštěni všichni a vyhrává ten s největšími varlaty - uplatní se i pravděpodobnostní počet. 

Ve srovnání s těmito systémy je naše monogamie mnohem složitější. 

Kotas prý vychází hodně z Calatrava. 

Když už jsme u té ciziny - naposledy jsem zapomněl dodat - tam metro vyjíždívá i na povrch (a cestující vidí nebe) a v Praze, na trase B (i C), svým způsobem také. 

Podmořský svět se mi děje často. Budu nyní publikovat text, ve kterém se  mi to dělo naposledy.

Milá Silene,

     alpské mlékařské cisterny asi mají mnoho přepážek stejně jako lodi na sypký a tekutý náklad. 

     Neměl jsem v úmyslu porody jakkoliv synchronizovat. Tvá myšlenka, že se rodíme vždy do jiné stanice, mě ale nadchla. V tom případě by stálo za to, aby stanice byly estetičtější, různější, aby každá byla alespoň jako Střížkov. 

    Jak je to technicky?  Nejprve jsi netrpělivá, pak slyšíš zvuk, pak vidíš světlo a jsi překvapená, z jakého kopce/zatáčky souprava přijíždí, nakonec Tě ovane chladný, vlhký, trochu zapáchající vzduch. Pak uvidíš člověka, který to šoféruje, vidíš porod soupravy bez Tebe, jak opouští tunel. Rozhoduješ, zda nastoupíš nebo nenastoupíš. Hlasatelka hlásí výstrahu, světla nade dveřmi svítí, šipky všech dveří se rozjedou k sobě jako jeden muž. Je připraveno k oplodňování nového úseku. Hlasatelka hlásí jméno nové porodnice. 

     Když to vezmu jako celek, mohu to brát astrologicky (ač na astrologii nevěřím). Vezmu trasu starou trasu A. Každá stanice je jeden měsíc, má svou barvu, archetyp. Když se jako v karně prorodíš dvanácti vrstvami, jede se do depa (kam Ty jako cestující nesmíš), strojvůdce přeleze do druhého konce soupravy a rodí se zpátky. Z hlediska cyklického, vzestupného nebo sestupného modelu dějin je tento dost originální. 

    Stejný model používá výtah páter noster, který jsem uvažoval zaplnit lidmi převlečenými za apoštoly jako na orloji. Když se to zkombinuje máme nově narozeného apoštola každý měsíc. 

   :-) K.

Milá Silene,

     alpské mlékařské cisterny asi mají mnoho přepážek stejně jako lodi na sypký a tekutý náklad. 

     Neměl jsem v ůmyslu porody jakkoliv synchronizovat. Tvá myšlenka, že se rodíme vždy do jiné stanice mě ale nadchla. V tom případě by stálo za to, aby stanice byly estetičtější, různější, aby každá byla alespoň jako Střížkov. 

    Jak je to technicky?  Nejprve jsi netrpělivá, pak slyšíš zvuk, pak vidíš světlo a jsi překvapená, z jakého kopce/zatáčky souprava přijíždí, nakonec Tě ovane chladný, vlhký, trochu zapáchající vzduch. Pak uvidíš člověka, který to šoféruje, vidíš porod soupravy bez Tebe, jak opouští tunel..  Rozhoduješ zda nastoupíš nebo nenastoupíš. Hlasatelka hlásí výstrahu, světla nade dveřmi svítí, šipky všech dveří se rozjedou k sobě jako jeden muž. Je připraveno k oplodňování nového úseku. Hlasetelka hlásí jméno nové porodnice. 

     Když to vezmu jako celek, mohu to brát astrologicky (ač na astrologii nevěřím). Vezmu trasu starou trasu A. Každá stanice je jeden měsíc, má svou barvu, archetyp. Když se jako v karně prorodíš dvanácti vrstvami, jede se do depa (kam Ty jako cestující nesmíš), strojvůdce přeleze do druhého konce soupravy a rodí se zpátky. Z hlediska cyklického, vzestupného nebo sestupného modelu dějin je tento dost originální. 

    Stejný model používá výtah páter noster, který jsem uvažoval zaplnit lidmi převlečenými za apoštoly jako na orloji. Když se to zkombinuje máme nově narozeného apoštola každý měsíc. 

   :-) K.

Milá Silene,

     alpské mlékařské cisterny asi mají mnoho přepážek stejně jako lodi na sypký a tekutý náklad. 

     Neměl jsem v ůmyslu porody jakkoliv synchronizovat. Tvá myšlenka, že se rodíme vždy do jiné stanice mě ale nadchla. V tom případě by stálo za to, aby stanice byly estetičtější, různější, aby každá byla alespoň jako Střížkov. 

    Jak je to technicky?  Nejprve jsi netrpělivá, pak slyšíš zvuk, pak vidíš světlo a jsi překvapená, z jakého kopce/zatáčky souprava přijíždí, nakonec Tě ovane chladný, vlhký, trochu zapáchající vzduch. Pak uvidíš člověka, který to šoféruje, vidíš porod soupravy bez Tebe, jak opouští tunel..  Rozhoduješ zda nastoupíš nebo nenastoupíš. Hlasatelka hlásí výstrahu, světla nade dveřmi svítí, šipky všech dveří se rozjedou k sobě jako jeden muž. Je připraveno k oplodňování nového úseku. Hlasetelka hlásí jméno nové porodnice. 

     Když to vezmu jako celek, mohu to brát astrologicky (ač na astrologii nevěřím). Vezmu trasu starou trasu A. Každá stanice je jeden měsíc, má svou barvu, archetyp. Když se jako v karně prorodíš dvanácti vrstvami, jede se do depa (kam Ty jako cestující nesmíš), strojvůdce přeleze do druhého konce soupravy a rodí se zpátky. Z hlediska cyklického, vzestupného nebo sestupného modelu je tento dost originální. 

    Stejný model používá výtah páter noster, který jsem uvažoval zaplnit lidmi převlečenými za apoštoly jako na orloji. Když se to zkombinuje máme nově narozeného apoštola každý měsíc. 

   :-) K. 

Milá Silene, díky. Myslel jsem, že budeš přísnější. Do této chvíli jsem netušil, že existují shodné a neshodné přívlastky. Beru na vědomí. 

Co se týče nadpřirozených úkazů: s brzděním to vůbec nesouvisí, podlaha perforovaná není. Prostě rostou z podlahy takové, jaká je, jako by to bylo z vody. 

To vytváří nový obraz: vagóny metra, které mají místo podlahy hladinu a nejsou pro lidi, ale třeba pro vodní ptactvo. Má to háček: takové vagóny by se překlopily/vykolejily by. Hasiči také smí jezdit prázdní nebo plní. Výjimku tvoří asi mlékaři třeba v Alpách, kteří sbírají po statcích mléko. Navíc jezdí ve velkých převýšeních, serpentinách a po malých silničkách nad srázy. Uf. 

Krásný den

Milá Silene, díky. Myslel jsem, že budeš přísnější. Do této chvíli jsem netušil, že existují shodné a neshodné přívlastky. Beru na vědomí. 

Co se týče nadpřirozených úkazů: s bržděním to vůbec nesouvisí, podlaha perforovaná není. Prostě rostou z podlahy takové, jaká je, jako by to bylo z vody. 

To vytváří nový obraz: vagóny metra, které mají místo podlahy hladinu a nejsou pro lidi, ale třeba pro vodní ptactvo. Má to háček: takové vagóny by se překlopily/vykolejily by. Hasiči také smí jezdit prázdní nebo plní. Výjimku tvoří asi mlékaři třeba v Alpách, kteří sbírají po statcích mléko a jezdí ve velkých převýšeních, serpentinách a nad srázy. Uf. 

Krásný den

pes, kocour, další možnost je třeba společné podnikání (vše jako společný projekt). :-)

Milá Silene,

      nyní poslouchám toto: https://www.youtube.com/watch?v=zjgxD_MyoiU. Je to bizarní a tedy pro Čecha dobré. Autor se nenechává příliš spoutávat

pěkný den

PS: poslouchám to při prácci. Kdybych byl pozornější, možná by mi to přišlo jako úplný nesmysl. 

Díky za zajímavý rozbor. Třeba je ironie (ač tak myšleno to nebylo - nalézal jsem spíš novou stránku, nový list, novou kapitolu, byť popsanou horším stylem a obsahem atd.) jen dalším stupněm smutku. 

Rád bych Ti doporučil něco lepšího, než Clark. Určitě mám raději Bradburyho :-).

Děkuji za chválu i za kritiku

Milá Silene, děkuji za Tvůj prostor, čas, s ničím, co píšeš, nemám problém. 

Úplně mimo téma: poslouchal jsem nyní Měsíční prach od A. C. Clarka (bylo to spíš průměrné). Silene se tam jmenuje loď, která brázdí prachové Moře žízně na Měsíci. 

Milá Silene, děkuji za Tvůj prostor, čas, s ničím, co píšeš nemám problém. 

Úplně mimo téma: poslouchal jsem nyní Měsíční prach od A. C. Clarka (bylo to spíš průměrné). Silene se tam jmenuje loď, která brázdí prachové Moře žízně na Měsíci. 

Milý Karle, děkuji, že se za mě pereš jako lev. Přeji krásné léto na sever.

Díky, krásnou sobotu

Ve složce "nepublikované" jsme měl původní verzi. Předělal jsem ji do tohoto tvaru. S dřívější finální verzí jsem to neporovnával, nevzal jsem v potaz ani Tvé tehdejší komenty. Pohodovou soboru. 

Milá Silene, to je příjemné, všimla jsi si. Mám v tom nepořádek. Měl jsem za to, že jsem ji ještě nepublikoval. Krásný víkend.

:-)

Jakých 10 slov by jsi vybrala Ty?

Souhlasím, díky

Díky, krásný den (v mezích možností) :-)

Díky, těší mě. :-)

Díky

Díky, ať se daří

Díky, krásný den

Díky, zdárný den i týden

Rádo se stalo, krásný den :-)

Líbí

Jojo, díky za zastavení. 

Díky moc, krásný den :-)

Krásné!

Díky

:-)

Afrodita má pravdu, je to zpatlanina víc věcí. Věz, že prst komínů patří Mělnické elektrárně, odkud je krásný výhled na Středohoří. 

díky :-)

Často uvažuji tak (a nevztahuj to na tento případ), že život má začátek, vrchol a zase začátek, který se spojuje obvykle s termínem konce. Mě Tvůj text osvěžil tuto myšlenku. Prostě mě napadá, že od vrcholu se vracím po podobné cestě k narození a pokud mě něco nepřejede, tak tam, kde jsem se narodil, opět zemřu.

V mých očích je cesta ženy komplikovanější. V sedle mezi dvěma vrcholy svého žití rodí děti. 

příjemný víkend

blahopřeji k objevení písníčky

PS: jako by písnička potřebovala příjemno setkání v nepříjemnu války. To je místo jejího výskytu, jako by byla ohrožený druh, endemit vázaný na specifické prostředí blízkosti a války. Na železničním náspu u Všetat(těch Palachových) roste květina, která jinde neroste. Zároveň je tam jediný výskyt brouka, který se jí živý. Občas je hodně brouků a pak zas hodně květin. Ty to ale popisuješ mnohem lépe.

Vzpomínka na sedmnáctý listopad

Díky, krásný májový víkend

Krásný víkend

Milá Goro,

    díky, měly to být volné veršě, takže rýmy se mi tam spíš pletly do té míry, že rýmujících se slov jsem se nedokázal zbavit.

krásný víkend