Písmák Rozhovor - BEREME SVÉ OSOBNÍ PROBLÉMY JAKO ZKÁZU SVĚTA
Když jsem poprvé četl tvoji poezii, někdy na jaře roku 2019, setkal jsem se sněčím, co vmé hlavě vytvořilo zmatek. Vysypal jsi ze sebe za krátkou dobu několik básní, které překrývala temnota, vinul se z nich zápach trouchnivějících kostí a vlhkost vlčí srsti. Zté temnoty občas vysvitla bledá luna, zakrákoral havran a vnímavý a citlivý čtenář až fyzicky pociťoval, jak se boří do zetlelé hlíny, kde tuší špatně zasypaný hrob. Do jaké míry šlo o stylizaci a co ztoho byly tvoje vlastní prožitky sdělené jinotajem poezie.
JSME JENOM KLÁVESY (rozhovor)
-Je nějaký rozdíl vtom, jak se u tebe básně rodily kdysi a jak se rodí vposlední době.
Kdysi jsem býval maxiplodným a neexistovala antikoncepce, která by mi zabránila přivést na svět třeba malou sbírku básní přes noc. Dnes už tvořím pouze, když mě znásilní múza. Což bylo za tento rok pouze jednou nebo dvakrát.
POEZIE JE PRO MĚ ZPŮSOB, JAK VENTILOVAT SVOJE EMOCE
Začal jsi psát jako hodně mladý člověk. Po přečtení tvojí první básnické sbírky „Pero a slzy“ jsem nabyl dojmu, že jde o určitý sevřený celek, napsaný na pomyslné úsečce času. Jsou tam zážitky, pocity, děje. Proč jsi zvolil obtížnou cestu poezie než třeba formu deníku.
Petr Mareš - NEPŘÁTELÉ
Severní Francie, červen 1943
Byla zrovna teplá letní noc, když stál Hans u protiletadlového kanonu na severu Francie. Okolo cvrlikali cvrčci, z nedaleké vesnice štěkali psi, z lesa se ozývalo houkání sovy, od pole se zase neslo zurčení potůčku. Na nebi zářilo obrovské množství hvězd. Byla to krásná noc.
Pavel Buňata - POD ROUŠKOU NOCI
Melancholická večernice Zářila o život Jako by ji stvořil Lars von Trier ve scénáři A o život Šlo dozajista. Vyšel jsem do noci Kde jezdily prázdné autobusy A ničily kyslík zplodinami Jen tak Nazdařbůh Hladové housenky Opuštěných tramvají Svištěly a cinkaly Snad aby do ulic Vrátily ruch velkoměsta. Kdyby raději šuměly stromy Nebo řeky proud Zpívali ptáci A vítr honil po chodnících listí. Jen ta nablýskaná oběžnice Byla svědkem Když vyplašil jsem zajíce Co seděl uprostřed křižovatky Odlepil jsem šátek ze rtů A zapálil si cigaretu Jenže.
ŽIJEME VŮBEC ŠŤASTNÉ ŽIVOTY
Loni včervnu (2019) naboural Lukáš jedno z klišé: že velmi mladí autoři dnes povětšinou publikují na literárních serverech. Nikoli. Někteří se přece jen osmělí, seženou peníze a vydají si to sami. To samé udělal také Malý a svoji prozaickou prvotinu Vázací motýlek si rovněž sám vydal.
DUŠE V PŘÍMÉM PŘENOSU
Předpokládám, že básně v této sbírce nebyly napsané „na jeden zátah“, ale vznikaly v průběhu určitého času. Budiž mé hypotéze oporou neznatelná, až nahodilá, „příběhovost“ jednotlivých básní, seřazených tak, že máme po dočtení dojem, že jsme byli přítomní velmi soukromému příběhu.
Název sbírky dobře vystihuje její hlavní tematické vymezení: psaní básní jako vyjádření a katalyzátor hlubokých vjemů a rozjitřených emocí. Škoda, že Jiří nenašel odvahu zařadit úvodní, a vlastně titulní, báseň Pero a slzy také na úplný konec.