milostná singularita
Stálices nejasným cílemneznámého stářína putovním místěbez přestání zářímiliardy let.
Bludicev rovnovázekolem ní kráčív eliptické dráze,ke středu stáčímilostný pohled.
Stálicedohnána časemzhroutí se s vší udatnostílítostivým hlesempod horizont událostív přitažlivý černý svět.
Bludicehorečně běžíza pomoci gravitacek té, co ji vždy střeží,do časové dilataces nekonečnemvroucíchvět.
temná hmota
noc beze snů
nebo možná
zdála se mi temná hmota
jednou nebo dvakrát
Láva
V žilách Ti proudila
tíživá láva.
Z takové horkosti
točí se hlava.
mě/mně
Škrtni o mě
svých pět sirek,
všechny pro mě,
vždyť to znáš.
Kardašovova paralela
Fúze.
Kolize
prohmoty a protihmoty,
anihilace.
modelový noir prolog
Začínal další pracovní den v tomhle místě prosáklým historií a smradem předchozí noci městský společnosti. Malý ostrý kapky deště mi zatejkaly do rozespalejch očí a jako obvykle touto roční dobou byly chodníky slizký jako odpad ve sprchovým koutě béčkovýho motelu. A na polobotky se mi lepilo potrhaný spadaný listí, co se v mejch očích slívalo do jednotný barvy whisky.
V týhle podzimní břečce se mi vymáchala rozvázaná tkanička, tak jsem se shýbla, abych ji vrátila na její právoplatný místo.
Místy i tálo
Sedíme spolu
na známém místě,
sedíme venku,
v rukou sebejistě
<3
Sejmi, prosím,hladcedéšť z mých slanýchskrání,nech mě chvílisladcepršet do Tvýchdlaní.
Mlhovinová hypotéza
Promiň, je to moje vina,že jsme zatím(jen)mlhovina.
Promiň, je to moje vina,hvězda se z nás(ještě)nezrodila.
Promiň, možná za pár milionů let.
Manon není jediná
Jsi můj důvod, jsi můj smysl,jsi můj pavouk, co křižuje mi mysl. Ty jediný uslyšíš můj pravý vzdech,Ty jediný mě vzýváš i na zádech.
N ě k d e j i n d e
V jiném čase,jiné fázi,nikdo mě tu neprovází.
V jiném světě,variaci,mám za sebe alternaci.
Vícehlas
Záleží mi na hlasech,co šplhají mi po vlasecha kloní moji hlavu k zemi. Záleží mi na hlasech,co nezávisle na časechnehaní mě - dvoří se mi. Záleží mi na hlasech,co nezní v žádných rozhlasecha rozlehnou se nevyřčeny.
Obilí
Povídej mi, jak to bylo,když se tenkrát zvedl vítr,proužek slunce krátce svitla obilí se nakloniloa zastavilo. Jak nevěděls'na kolik chvilnás čas(ten, co tu pro nás vždycky byl)tenkrát opustil.