Zastal jsem se Gory z přátelství, stejně jako se někteří z vás ze stejného důvodu zastali Silene. Omlouvám se, že jsem si v tu chvíli neuvědomil, že je redaktorka.

Ne každý má to štěstí potkat anděla. Když tady ČEZ dával elektriku do země, překopávali dvůr tři romové. Po mě chtěli jedinou věc, přeslazený kafe, myslím, že ani nejedli. Asi to vyzkouším, až se pustím do nějaký větší akce.

Uživateli je zakázáno verbálně napadat a pomlouvat ostatní uživatele serveru, ať už v komentářích (kritikách) či v samotných dílech.

To je citace z Pravidel chování na serveru písmák.cz

Tohle je Tvoje a není co závidět. Jenby mě zajímalo, jestli to je fikce, nebo jestli máš skutečně svý malý zemědělství.

blacksabbath: Pořád ještě může být. Díky moc.

Když se "zlepší počasí," slepíš žebřík izolepou a jde to dál, neptáš se na cíl. Budeš mě hnát vždycky mimo ohradu -do svobodného světa. Je to hořkosladký svět, trháš květiny pro radost ale rveš si i vlasy, pak to svážeš drárem, symbol nesvobody. Erotický náznak slovem naznak. Je to vrchol? poslední (nevřečený) vzkaz apoštolů? Skvěle využíváš kontrastu, to se mi moc líbí!

Gora: Ano, chtěl jsem být co nejvíc autentický.

Díky moc.

Evženie Brambůrková: V jedné větě si to přesně vystihla.

Dík.

annnie: Dík aničko. Opraveno.

…Já mám svůj názor, vy také svůj a proto o všem rozhoduje ten nejagresivnější a nejzuřivější (a proto také nejnecitlivější) propagandista…

( Alan Watts, Ta kniha).

Máš svůj styl. Máš ráda vázaný verš a skládáš to jak Jazzový trumpetista na jammsesionu. Míváš v tom neprovázanost, čtenáři to nemusí vadit a může se nechat uést náladou. Proč ne? Tady ale vnímám vlákno, strom je básníkova duše a klíněnka (ať je to cokoli ji bere život), máš pocit, že, kvete tím co zbylo, možná takový pocit máme všichni.

Vykvetlo Ti to moc hezky.

Jedna z nejlepších co jsem od Tebe četl. Upínáme se k nadějím, ke kterým se upínali jiní a život si jde dál svou cestou a je svým způsobem krásný.

Kari dneska v restauracích pofrčí.

Pěkný.

:-)

Prostě pohled dítěte, které píše co vidí. Tak to má asi být.

Pěkný.

V tuhle chvíli budu mlčet, jak radíš. Každý čtenář si najde svý sám.

blacksabbath: Velkej dík!

Hele mám novou báseň s bigbeatový tancovačky, ještě ji nechávám trochu dozrát, za nějakej čas se mrkni.

 Myslím, že by tam nemusely být ty čísla. Míváš tu bloky miniatur.

III. teď tady slouží 

                           mi 

na prknech zjizvený

Je to samostatná miniatura?

Líbí se mi přechod do osobní roviny

Jizvy se neškrábou, život je zahladí sám.

Ještě bych se k tomu vrátil. Zbavil se čísel, nechal to dozrát, je v tom moc pěkná báseň.

Můra: Já jsem moc rád, že to čteš.

PS: V příští sbírce už bude fakt haiku.

Vše má svůj vývoj.

:-)

Alenakar: Díky moc Aleno.

atkij: Moc děkuji Jitko za milá slova.

:-)

Fakt to má ještě DVD a PC ROM?

Už trochu retro, ale pointa pěkná.

Benetka:

Tak nějak to je.

Díky moc.

Evženie Brambůrková: Díky.

Alegna: Díky moc.

annnie:

Dík Aničko.

Utgard-loki: ano, přinesl jsem kůži na trh.

Silene: Dík za gratulaci.

Chtěl jsem tu hlavně poděkovat Repulsionovi.

Zvedavec: Díky.

Majaks: ne, myslel jsem to jinak, do básní otiskujeme své duše. Neustále se měníme. Za pár let budu jiný než jsem teď. Díky za reakci. Těší mě že si to chceš přečíst.

Gora: Díky moc.

Začíná to strachem a ke strachu se to vrací. Kudy jít? Někde je místo kam slunce dopadá, ale ten žár se na nejvyším stupni obrací v chlad.

Mít obavy je jako modlit se k ďáblu, je to sázka proti sobě...

https://www.youtube.com/watch?v=-10ekHNDWIU

Taky je někdy mám...

Jako vždy od Tebe velmi originální, ale těžko srozumitelné.

Máš tam navíc mezeru a to mne moc provokuje si dosadit písmenko.

:-)

Přišlo jaro a svět je plný zvuků, možná to je o tom, že když je slyšíš, neslyšíš ten hluk v hlavě.

Pro mne příjemná hravost.

Kde vlastně začínáme a kde končíme? Důležité to vědět, aby ses nepraštila do čela. Neseme v sobě své předky, jsou naší součástí, děláš to co dělal děda, staráš se o babičku, nacházíš v tom poetiku a předáváš ji dál. Ale ono nejde jen o předky, jde i o tu srdcovku, brambory, kosa. Kde vlastně začínáme a kde končíme?

Nádherný blok.

Život není nic jiného než proces odpadnutí od Boha a návrat k Bohu. Aby ses mohla setkat ještě za života s Bohem potřebuješ Boží milost, musí Ti být poskytnuta a musíš ji umět příjmout. Nemá to nic společného s tím jestli v Boha věříš nebo ne. V každém z nás probíhají na pozadí nevědomé procesy. Možná o milost žádáš, ani o tom nevíš.

Nádherná zenová haiku! Nejobyčejnější scény, pozorovatel dokonale upozaděn, takže je jen pozorování. Z pohledu haiku jako literárního žánru chybí sezoní slovo a výraznější nedořečenost, ale já mám takovéhle haiku rád.

Pro mne super!

Bunkrů jsme měli spoustu. Různě v mezích po okolí. Tenhle je asi u vás doma, proto přečkal do dospělosti. Je v tom nostalgie a rozumím ji.

Ještě se k tomu vracím, pro mne jako pro symbolistu hodně silný text. Laciná atraktivita versus něco co je svými kořeny spojeno s podstatou.

Obyčejné "domácí" šípkové růže nelákají. Přilnavost k novotám. Soused střílí po růžích, možná míří na paní od kolotočů. Dá se v tom najít i ekologický podtext. Nenápadný text, který mě zprvu míjel. Dnes si ho vážím.

Když větr dcérčiskám

sukénky nadzvedá

tož to sa v kuse furt

v kuse futr ohlédam

(Fleret)

a taky:

Konec volné zábavy, schovat, mobily. Póozor!

Přijíždí generál Souprava.

Skvělý moment!

Tohle můžu. Žádné přikrášlování, je to syrové a je v tom poetika.

Téma půstu? Jsi městský poustevník? Upravil bych název na Postní.

Můra73: na prahu leželo nacucaný klíště a já si najednou představil, že jsem žena, čekám, že jednou otevřu dveře a za nima bude stát chlap a pořád tam nacházím jen nacucaný klíšťata.

Dík.

Dobrá babka přes plot i pro pírko skočí.

Nebo přelétne.

To písmenko "a" zdůrazňuje emocialitu textu a posouvá ho k senrjú. Ale nechal bych to. Líbí se mi vrstevnatost textu, spousta zůsobů jak se nechá uchopit, třeba tak, že je po bouřce.

První se mi nelíbí. Nedostal jsem se do ní. To může být moje chyba. Strašně laciné rýmy. Přechodník/zásobník, ztiší/myší.

Druhá je provokativní. Vidím v ní nedůvěru v milostná slova, strach ze zklamání.

Za druhé tip.

Markel: Dík.

Silene: Díky moc.

Gora: Díky za komentář, z pohledu čtenáře máš pravdu. Vystihuje intelektuální rozdíl. Tady ještě probíhají živelné "barbarské" čarodějnice. Celý rok lidé vozí na hromadu čeho se chtějí zbavit, většinou roští, ale nejen roští, takže se mi nezřídka stává, že tam něco odnesu a zase si něco přinesu. Letos jsem si přinesl regál, hodil se mi, už nemáme kam dávat zavařovací flašky. Vloni bednu bednu na nářadí k novému kultiváru. Z pér z vypálených matrací mám plot u slepic, je nádherný. Letos mě pobavila moje máma, když na mne naléhala " Lochman s Charvátem si vozel z čarodějnic, aby tam na tebe něco zbylo." Jako kluci jsme měli největší tadost z pneumatik, protože nám pak čarodky vydržely dlouho hořet, ty už se tam neobjevují, což vnímám pozitivně a celý rok jsme sbíraly sprayové nádobky, na čarodky jsme jich měli tašky, házely je do ohně a měly radost jak to bouchá.  Pak jsme si výbušniny vyráběly. Travexem s cukrem jsme nacpali trubku, když všichni odešli, chtěli jsme ji odpálit pomocí doutnáku, ale zvlhnul nám. Hodily jsme ji do páleniště pod trám, utely a zalehly do nedaleho příkopa, chvíli nic, podíval jsem se, najednou ohromná rána a trám letěl vzduchem. Dnes je jediný den v roce, kdy se rozhádaná vesnice spojí, zedníci půjčej lešení, někdo přinese plachty, postaví se velký improvizovaný stan, přijedou "odrodilci" a všichni se opijí. Pak mi to někdy i čtrnáct dní čoudí do oken (mám to před barákem). Zaplať pánbů za ty barbarské čarodějnice. Slovo hranice by tu nikdo nepoužil.

Proč tu publikuješ, když Tě komentáře obtěžují? Pokud Ti vysloveně vadím, můžeš mě zablokovat.

Víš co?

Zavolej Pusíka.

Jo masturbace tu občas probíhá. To když někdo bez důvodu komentuje své dílo. Někdo to dělá skrytě pod cizím nickem. Někdo se ani neskrývá.

Zbora Ti nedávno napsal, že čtenář je u Tebe zmítán mezi genialitou a nahodilostí. Podle mne je to způsobeno tím, že jdeš především po melodii textu, netvoříš třeba jako já obraz, nebo děj. Proto v tvých dílech někteří čtenáři nachází skrytý vázaný verš. V komentářích sem tam čtenář vyzdvihne rytmus, líbí se mu to, i když tomu často nerozumí. Je to kouzelně malebné. Málokdo se ale dokáže vyjádřit k obsahu, já se občas snažil. Ale, některé si asi napsala znova a zestručnila a zjednodušila, prospělo jim to. 1B terasy. 1B je bez obrázku zbytečné.

U. (nevím proč U), prostá odevzdanost ve významu návratu k přírodě, to prostě chytne za srdce.

Krok, asi se mi líbí nejvíc, jakoby ses v ní rozdvojila. Postel, mužská osoba, asi kvůli melodičnosti, komentář jsem Ti už psal. Indispozice, mám pocit, že i tady je nějaké zjednodušení a že to prospělo. Jaký je svět za smysly? (první dvě), třetí je jakoby protisměrné, myslím, že to rozorává až moc.

Jdu spát, třeba se ještě vrátím.

Luzz: Pokud budeš mít zájem vstoupit do redakce podpořím tě. Jsem pro názorovou pestrost. Ale nepodpořil bych každého.

"... realizace je Já, které se probírá ze své dobrovolné "dřímoty" plného ztotožnění s konečným hlediskem, a dochází k ní v okamžiku, kdy člověk zjistí, že je schopen chtít a vědomě přijímat přesně to místo na životním cyklu, v němž se nachází."

(Alan Watts, Svrchovaná totožnost)

Rád bych upozornil na já s velkým J, něco jako u Junga Svébytné já. Přesně tuhle myšlenku se podařilo autorce na na pár slovech vyjádřit ve formě osobního vyznání. Je to dozrání, jak píše Radovan. Zásadní životní okamžik. Je to příliš prosté? Možná je to tak dobře, připodobnil bych to k haiku, které se do okamžiku než do něj člověk pronikne často jeví banální. Na poezii je spousta pohledů, co se týče mých výběrů, chtěl bych být otevřený alternativám (v rámci vlastní omezenosti).

Taky když přinutím tělo k nějaké práci tak omládnu.

Má to spád. je to takovej literární Jazzovej Jam. Je tam linka básně, ale je na ní sem tam navlékaná hravost.

Bailo mě to.

S mnohým co jsi napsal se ztotožňuji, snad jen i do krajiny se dá koukat rychle. Možná by bylo zajímavé srovnání s tím sexem. Na vzorku obyvatelsta. Od dorostu po důchodce.

A ...

je divnej

skoro až brečí, když jsem na něj obyčejně hodná

se mi z toho vymyká.

Jinak super!

Pořád to bolí, je to rezavý, přesto s v tom dá najít štěstí.

Dokonalý komentář od They:

čtenář naskočí do slov a hled se octne přesně TAM, kde chceš.

Ale zůstává kousek touhy. Všichni chceme víc.

Jednoduchý text, téma nijak originální, ale trefené "na hlavičku."

Já, děkuji.

Fajn básnička s dobrým koncem.

Norsko 1: super komentář!

Markel: Dík.

Alenakar: Pět let jsem "u vás" bydlel mnohdy tam ležel sníh a tady kvetly stromy.

Díky za ocenění nápadu.

Evženie Brambůrková: poctivě zahrabané, nemohu posoudit.

Dík.

Thea v tramvaji: tady se sází ranné, už mám zpoždění.

Dík.

Gora: jo, třeba mi oplácí péči.

Dík.

annnie: Dík za úsměv Aničko

atkij: dík Jíťo

Ve čtení Dagmaram dokonalé senrjú.

:-)

Meditace, používám toho slova ve smyslu v jakém ho používal Krishnamhurti, nebo Chuej-neng. Vnitřní proces nezávislý na čemkoli vnějším. Já rád používám výraz prázdnota (která se spontánně naplní), v křesťanství ekvivalent, být chudý na duchu.

Trochu vnímám na pozadí taoismus, ta cesta vodního toku, to neulpívání v pointě. Je to vázaný verš, ale vytvořil jsi meandry, nenudí to a protéká zcela samozřejmě.

Moc pěkný.

Myslím, že jsem obě již četl. První je založené na dvojsmyslu a nemá chybu, dokonce v něm vidím, jednu kultovní postavu českého bigbeatu. Nebyla v druhém červená? Ta varianta se mi líbila víc, byla lehce provokativní.

Pěkný.

inexhausetable:  Dík za ten prostor pro fantazii.

Majaks: Myslím, že nevím.

Dík.

yss: Dejme tomu, že to je takový experiment. Čtenář se v tom dokáže těžko zorientovat. Časem to asi smažu.

Dík.

Kočkodan: V obraně Dukly? To by byl pro Lionela moc snadný úkol.

Dík.

atkij: středobodu, o kterém se vedou diskuse, jestli skutečně existuje.

Díky moc

Protestní báseň, ikdyž nevím proti čemu, možná to neví ani autorka, jen má pocit, že je třeba něco změnit. Ta neurčitost je v pořádku, asi něco podobného prožíváme občas všichni. Těch výpustek je tam asi až přespříliš, jinak fajn.

Možná Ivan Blatný.

Zatím nejlepší, co jsem od Tebe četl. Křesťanství představuje jistou značku, otázkou je co je jejím obsahem (to nemyslím nijak hanlivě). Nosnou myšlenku vnímám v otázce, jestli vůbec po dvoutisících letech rozumíme Kristovým slovům. Je v tom takové upřímné šibalství.

Fajn.

chciHubana: Za koho mluvíš kromě sebe?

Utkard-loki: Víš co kamamuro, naprogramuj si svůj server, vem tam svý kamarády a nemusíš tu řešit jestli máš být někomu vděčný nebo ne. Spokojený budou obě strany.

Je to naprosto úžasná intimita kříže! Skvělá báseň, která jde na dřeň.

Super!

Norsko 1: To máš určitě pravdu.

Dyk má prodavače hrůzy, je to skáze Titaniku. Naděje má v sobě jisté napětí, to se ti do toho podařilo dostat. po formální stránce se v některých místech se přikláním k Radovanovi. ale mezi řádky vnímám poezii.

Velmi jemně napsané. Všichni na sobě máme těžký kámen. Výborně načasované.

Ruce fialové se zběru borůvek. To je OK. Mám problém se slovem satisfakce, jakožto hodnocením.

Thea v tramvaji. Bylo by to škoda, zůstaň. Můžeš mlčet, někdy to je v diskusích nejúčinější zbraň.

Thea v tramvaji:  No... asi to taky dělám blbě. Ale nechci těm diskuzím dávat energii.

Vnímám to dost podobně. Nemyslím tím svoji energii, někdy je nejúčinější neragovat a nechat tu diskusi umřít.

Silene: Napsáno s odstupem a rozumím Ti. Líbí se mi srovnání s politikou, kdo na sebe někdy vzal nějakou funkci, ví o čem je řeč.

Určitě poskytnutí fundovaného komentáře, byť subjektivního. Většina kritiků redakce toho není schopna, to není tvůj případ, do redakce patříš.

Skupiny. Když to začalo jít na Psancích do háje a řešilo se jakým směrem se budou ubírat, zdali to bude server pro autory, kteří berou na sobě chtějí pracovat, nebo pro "srdíčkáře" navrhovaů jsem to samé. Skupiny, každá půjde svým směrem a všichni budou spokojeni. Nefungovalo to. Myslím, že by to nefungovalo dlouhodobě ani zde. Svědčí o tom spousta místních mrtvých klubů. Jestli se někdy rozpustí redakce, už ji horko těžko bude někdo dávat dohromady. Jsem pro redakci.

Za mne

Přišel jsem sem v roce 2020, jsem tu relativně nový, z jiného serveru. Teď zde online 130 tam 0. Ještě před pár lety to tam úžasně žilo a mám to tam rád. Je to jako první láska , je to na věky. Rozumím Zborovi

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=530539

Neodešel jsem protože je tam mrtvo, měl jsem tam už nějakou značku a prostě jsem to chtěl zkusit někde úplně jinde jako někdo neznámý. Nebyla tam redakce, takže mohu porovnat. Za mne redakce rozhodně ano. Redakce rozhodně není kavárenská parta, nebo jak to Silene nazvala. S nikým z redakce nekomunikuji víc než s ostatními. Obecně s autory mimo veřejné komentáře velmi málo. Erudovanost redakce, rád bych, kdyby tam byla Silene, Safián. Ale je na nich. Každý redaktor i sebeerudovanější bude subjektivní, vyvážit to může názorová pestrost a dostatek redaktorů. Zrušení redakce by byl krok zpět. Obecně (nejen tady) nejvíc tipů, dostávají různé legrácky, blbůstky. Když nebude redakce, tohle převáží. Redakce to může účině vyvažovat. Jestli nejsem dostatečně erudovaný, klidně místo přenechám jiným. Někdy mám chuť to tady zabalit, ne kvůli redakci, ať by v ní byl kdokoli. Ale kvůli hulvátství, které mě nebaví.

Janina6:

Janina6: Dobrý dotaz. Podle Aitkena, který se zabývá haiku v knize Vlna Zenu haiku nikdy nehodnotí, pokud je něco vtipné už to je hodnocení a je to senrjú. Haiku musí obstát v poetice takovosti, je to něco jako závan nekonečna na nejobyčejnějším obraze. Ale, podle mne, text buď může být záměrně vrstevnatý, nebo jej lze vrstevnatě vnímat. Tím myslím, že obstojí jako haiku ve své takovosti, což je u haiku primární, zároveň může být vnímán jinak, třeba vtipně. Toto druhé vnímání by ale nemělo být hlavním záměrem autora haiku.

K dílu: Text je postaven na absurditě a kontrastu, moc se mi líbí. Četl jsem nějaké překlady evropských haiku, myslím, že by do toho rámce zapadlo velmi dobře, Psát se dá jen o tom co nás obklopuje a nespoutané přírody ubývá, možná to sebou nese přirozený tématický posun. Někdo by mohl, namítnout, že chybějící sezóní slovo ho posouvá spíš k senrjú. Asi to tak je. Pro mne to je především povedený text, který svoji autentičností má pro mne hodnotu.

Janina6: Dobrý dotaz. Podle Aitkena, který se zabývá haiku v knize Vlna Zenu haiku nikdy nehodnotí, pokud je něco vtipné už to je hodnocení a je to senrjú. Haiku musí obstát v poetice takovosti, je to něco jako závan nekonečna na nejobyčejnějším obraze. Ale, podle mne, text buď může být záměrně vrstevnatý, nebo jej lze vrstevnatě vnímat. Tím myslím, že obstojí jako haiku ve své takovosti, což je u haiku primární, zároveň může být vnímán jinak, třeba vtipně. Toto druhé vnímání by ale nemělo být hlavním záměrem autora haiku.

K dílu: Text je postaven na absurditě a kontrastu, moc se mi líbí. Četl jsem nějaké překlady evropských haiku, myslím, že by do toho rámce zapadlo velmi dobře, Psát se dá jen o tom co nás obklopuje a nespoutané přírody ubývá, možná to sebou nese přirozený tématický posun. Někdo by mohl, namítnout, že chybějící sezóní slovo ho posouvá spíš k senrjú. Asi to tak je. Pro mne to je především povedený text, který svoji autentičností má pro mne hodnotu.

Zeandrich E.: Díky moc.

Zeandrich E.: Díky.

Zeandrich E. : Dík.

Existují symbolické výklady, ve kterých, když se v Bibli mluví o potravě je myšlena potrava duše.

Např. Makoň.

První mi připomělo písničku  Kecy od Vladimíra Mety. Na druhé vznáším dotaz: a co eskymáci?

Tip za první.

Před chvílí kulhal po dvoře náš kocour. Někde se porval o kočku. Život má teď nezadržitelnou sílu. Mě se moc líbí, jak jen ten tvůj blok haiku tématicky celistvý, včetně názvu (to směska vyhoď nech tam jen Toho života).

Nejvíc se mi líbí:

u rybníka -

sotva sedla hned vzlétla

za ní dva kačeři

 Je to napsané s dynamikou. Jo, to je přesně ono! Ano, poslední haiku o prababičině hrobu je působivé má skvělý přesah, ale podobné věci se občas objeví. Tohoto si ale cením, protože to je velmi běžný obraz v tomto období, nebývá zpracováván a není lehké ho přenést do haiku tak, aby působil autenticky.

Není to směska, je to skvělý sezóní blok!

... kde čtenář může kolidovat mezi genialitou a nahodilostí :)

Zbora tě tím dokonale vystihl. Možná se tak i sama vnímáš

...Že máš prej na víc!?               Tak se vysmát nech! -

...(skrývám i pod košilí lán bavlněných polí)

materiál na další košile, na další neprůhledné vrstvy, zároveň se svlékáš na jádro holých vět a ta kombinace je pro čtenáře i když ti ne zcela rozumí velmi přitažlivá. Jsou to tři indispozice, ačkoli to máš zařazeno jako miniatury hříčky, nutí mne to vnímat to jako celek, může to být jedna báseň nebo tématický blok, třeba jako Dykovi domy. První dvě mají poklidnou atmosféru, třetí jako by se vymkla, vyvrací ty předchozí.

Brýle pro to co není vidět, pro neskutečnou barevnou škálu. Potřebujeme je?

PS:Kdo je autor básně v Prologu?

Janina6: Jsou to naivně stateční. Myslím, že Radovan chtěl vyjádřit, že už jen projít blízko vyžaduje odvahu.

Myslím Radovane, že nehodnotíš a nehledáš řešení, jen vytváříš obraz. Pěkná báseň.