Písmák VELIKONOČNÍ
VELIKONOČNÍ
Když se hnusíš sobě sám,
velkým křížem obtěžkán,
to se musíš v duchu ptát,
O TOUZE SPLYNUTÍ
O TOUZE SPLYNUTÍS tísnivou nadějí a srdcem rozervaným chci vplouti do Tebe. Toužebně chvějící se studu plný mrakuž po větru tolik času vlál a rdíce se kál. Hle nevěsta na nebi a on tam před ní teď stál. Nad krajinou ptáci vzlétnou kamsi kde je řád;pak zase na keře usednou, kde stín a rosa jsou.
HOST PŘED BRANAMI
Pomalu Tě už opouštím má lásko;do vřavy našich dnů vstoupil zvláštní host. Ač ještě ve tvé moci spoután,cítím, že vedle v předsíni je už on. Ještě mě ovíváš zdáním nesmrtelnosti živých těl;do svých snů stále mě lákáš,do sítí svých se mě snažíš vplést. Byt kde přebývám však už brzy nemusel by být můj.
ČAS
Jak často sníme o dnech krásných, co přijdou popřít náš čas.
Čas kde smutná slova matčina, bol co radost vystřídá,
ranní luhy nadějí, rosa slunci vzdoruje a bloudi kolem,
v jich dlaních ještě plno krůpějí.
Má milá
Sedím a tíseň mnou proudí. Vše vně i uvnitř mě zneklidňuje, ohrožuje. Tak to cítím, uniknout nejde. Čekám na zázrak, že přijde klid.
City jiné
Usmála ses na mě vřele,
já Ti ten úsměv uvěřil.
pohladila jsi mě hebkou dlaní po předloktí,
ten dotek cítím i když jsi kdesi v dáli.