Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJezero
08. 03. 2002
3
0
935
Autor
Terrestriss
Věnováno Oriovi, který mě inspiroval svou básní Labuť.
Labutě tiché jsou,
bledost svou snadno nezapřou,
nikdy se nesejdou se smolou
(hustou to lesní temnotou).
Jezera stinná a hluboká,
voda má kola hladová,
poštolka chytlavá
(oka nevidomá)
do hladin labutí skrz tříště vpadává.
Lidé jsou tiché labutě,
ženy bledé zápory,
muži smola lepkavá
(navzájem sobě navzdory).
Láska je hlubinou řešení,
všetečné peříčko hlazení
pohltí hlady neviny
(ne vždy do své hlubiny).
Jak zvláštní, inspirovat inspiraci. A ona vás pak zahanbí takovou nádherou.
Jsem jedné dívky, ona je mou.
Líbám ji v letu i pod vodou.
V objetí těl mé smysly řvou.
Řvou nad tou její nádherou.
já zase ocením první polovina
druhá mi trochu tone v stínu...
:)) to ale spolu s Krelem vlastně vyzdvihli jsme celou báseň :))
Líbí se mi především nádherná melodika první půle.
Mně se líbí obě poloviny, ale každá z jiného důvodu. První krásně plyne (i když rýmy nejsou nic moc), ve druhé je řada neobvyklých poetických obrazů, přirovnání, metafor.