Písmák Chtěla bych...
Chtěla bych…
Chtěla bych věřit všem krásným snům,
co chvějí se za víčky a chtějí ven.
Chtěla bych vědět, že jsi tu se mnou,
Promiň
Když nevíš kam s tím
a v sobě to dusíš,
umíráš.
Proč zraňovat blízké
Stopem do Itálie V
Nevím, jestli to víc dělá ta jižanská atmosféra, anebo vědomí, že tady mě nikdo nezkritizuje za to, co se právě chystám udělat…ale rozhodla jsem se pro ten stan. Tak jsme tedy sThomasem ve stanu a líbáme se a svlékáme…Není tu ani spacák, ani karimatka, ani deka…dokonce ani žádné věci…je to jen stan se spoustou písku na podlaze…. ale moc to nevnímám. Oddávám se jeho polibkům a dotykům.
Stopem do Itálie IV
Sympatický recepční kempu na Lignano Sabiadorro nám ještě „vnutil“ plánek městečka a kempu a knihu plnou karet na slevy týkající se různých nákupů, diskoték, aquaparku… Začíná to tu dobře:o) Plynulou němčinou nám vzápětí súsměvem oznámí: „Místo si vkempu můžete najít samy, ale raději vlevé polovině. “
Poděkujem a už se hrneme vybrat si nejvhodnější platz pro „náš“ stan. Nejlépe vedle nějaké partičky kluků našeho věku:o) Hned zkraje má postavené stany banda lidí zRakouska (podle dialektu a SPZ)- 6 kluků a jedna holka. Prošly jsme se dál, ale tam byly ubytované už jen páry nebo rodinky, tak jsme to zapíchly hned naproti těm Rakušákům:o) „Musím na záchod, Jani“, ozvala se Petra, když jsme hodily bágly na zem a začaly dumat, jak a kam přesně si ten stan postavíme.
Stopem do Itálie III
Těsně za bránou kempu mám svíravý pocit vžaludku. Co by se asi stalo, kdyby teď přijeli. Určitě by jim hned došlo, o co jde a byli by pěkně naštvaní. Co by nám udělali.
Pro Tebe...
Ahoj miláčku…
Jsou to dva roky. Pamatuješ, jak jsem Ti říkala, že když se mnou cloumají jakékoli emoce, musím psát. Já vím. Je to jako nějaká úchylka.
Stopem do Itálie II (pokračování)
Fajn. Takže jsme vItálii, vTerstu. Nemáme se kde ubytovat, nemáme ani stan. Jsou čtyři odpoledne a my ležíme na betonové pláži.
Stopem do Itálie
„Tak sem bych se jednou chtěla podívat. “, zapíchnu prst na jeden zmnoha lákavých obrázků vkatalogu Čedoku. A Petra mi ho už bere zruky: „Ukaž. Jé, tak tam bych taky hned jela.