Houštiny

Houštiny
Byla tma. Venku už začínalo pršet a já se potácel neosvětlenou ulicí směrem kdomu, za sebou slýchaje kroky, o kterých dodnes nemohu říct jestli tam opravdu byli nebo ne. Kdomovu sem dorazil kolem 1 hodiny ráno a stěží jsem se klepající rukou trefil klíčem do zámku. Poté co jsem za sebou konečně zabouchl dveře a byl jsem vbezpečí domova, nesmírně jsem si oddychl, sesunul jsem se podél dveří na zem a několik minut jsem jen tak přemýšlel, bílý strachy a neschopný promluvit.