Písmák Jít zas k tobě domů
Jít ktobě domů,vyhnout se válce,být blízko ruky vztažení,srdce mít vdálce.
Jít ktobě domů,říkat si dítě,roztáhnout přání záludná,vybalit sítě.
Jít ktobě domů,nechat si spílat,zapálit oheň pod kotlem,jen se tak dívat.
Jít ktobě domů,kroutit si knírem,nasednout na vlak bleskový,a skončit s mírem.
Haló, to je pohřební ústav?
Haló, to je pohřební ústav. Ano, jak můžeme Vám pomoci. Jen chtěl jsem říct…že bych tu ještě chvíli zůstal,díval se do korun,z oken dolů do ulic,objímal se světrem,měl všechno, a přitom neměl nic.
A proč nám teda voláte.
Podzimní mlhy
Mísa sjablky, shruškami a vůní zahrad,podzim je tady, podzim je tady,stejně starý jako je mladý,v záhady mění co mám rád.
Tiché je toulání vlesích od Moneta,světlem prý od andělů loučí se snámi ptáci,rána jsou chladná, přes den se červen vrací,do závějí nás podzim vede od léta.
Chléb spovidly a trocha rumu sčajem,ohýnek mátožný vkrbu ještě tančí,vrcholek hory jak bájný pták Noh,přelétá nad utajeným krajem.
Za oroseným oknem pan Sudek fotí čas,který se zastavil na chvíli, na kus řeči,podzim je tady, už přišel mezi nás,pod mlhu skrýt bolest, aby nás mohla léčit.
Očima Jana vidět svět
Jene, můj milovaný Jene,očima tvýma chtěl bych vidět svět,neboj, jen na chvíli, vrátím ti je hned.
Projdu se zahradou getsemanskou,napiju se na žízeň co vlastně nikdy nepřestala,uslyším zpívat slavíka a přestanu se bát,kam bez dětí se točí kolotoč,projdu pak bránou zlatými meči podepřenou,do místa, kde nejsou třeba střevíce.
Tam bych se skácel, hlavu plnou květin,v tu samou chvíli byl bych sebou nejvíce.
Buď můh druh (píseň Vltavě)
Pojď se mnou jinam,pojď se mnou tudy,pojď se mnou k pilám,pojď se mnou rudý,pojď se mnou dutý,pojď se mnou krátce,pojď se mnou krutý,pojď se mnou klásce,pojď se mnou přece,pojď se mnou milý,pojď se mnou křece,pojď se mnou chvíli,pojď se mnou v bouřce,pojď se mnou lesem,pojď se mnou spouštět,pojď se mnou se psem,pojď se mnou spjatý,pojď se mnou prázdný,pojď se mnou sťatý,pojď se mnou rázný,
pojď se mnou pozměňovat svět,pojď se mnou hned.
Jít k tobě domů
Jít ktobě blíž,až dotknout se tě,tak jako labuť líbá peřím vodu břízokorým,tak jako lehce,jako když nechceš,vůbec ne nahlas, říci nesmíš malý souhlas,tak nějak tiše,jako se píše,jako se vtísni tisknou ksobě malé myše.
Jít ktobě domů,vstoupit tam ktobě,a zavřít ústa horkou lávou planých slibů,zamířit hlavní,k vedlejšímu vchodu,dokázat jedním lokem vypít všechnu vodu,topit se vkamnech,topit se lásce,a ráno jen tak odejít vplyšový masce.
Jít ktobě domů,že jen se dívat,smát se tvým retům, ale chtít je více líbat,napít se krve,stmívání zažít,muset se bezejmenným stát a moc se snažit,být předtím krásný,nakonec bezdech,utřít si ústa bezedná, když máš už naspěch.
A ruka ta už zase mává
A ruka ta už zase mává,jak vlese kůra,vlouce hravá kráva.
Když sněží sníh,když prší prs,a ptáci jako lenní laně.
Naštvaná ruka zase mává,je pozdní májté krávy čas.
Zavři se do chalupy,počítej vejce,dny a chlupy.