Jeden z mnoha

Jeden z mnoha dnů, kdy vstal jsem před budíkemnestihl se ozvat a budit mne ze snapo divném večeru a klidné noci do tichého ránanasedl jsem na svou ovečku a brouzdal jsem se asfaltovou řekou k DíSímuměsto tiché po ránu, nikde ani noha jen ty moje jdou pípnout příchod pánapřipravil jsem vše k práci odcházející na snídani vklouznul jsem do míst jako v osmdesátýchpřiploužil se ke mne prodavač prý co chci, povídám něco k snídanipak jen sedím do sebe tu baštu tlačím, nikde nikdo jen hodiny líně běží, ručička už pár desítek let se soužíobchůdek je liduprázdný občas kofolka z DíSí z okolí se u pultíku zastaví a divně na mne mžourá čučíslušně po obřadu ranním, odchodem ve dveřích pozdravím bez odezvy staré osmdesátkové dveře prosklené se o futra za mnou zastavíI venku nikde ani mrtváčka, místy někdo projde, ha pán s divnou botou všímám si že každou jinousměr k železnému pasu nabírám kde už dávno párou velké kotle nejedou ale elektřinou se nesounástupiště před náporem ranním zejí prázdnotou a smysl mi dává automat mi kávu podávámalinko se zasním i já jsem byl mladý a tato místa mi to připomíná dozajista a proto došel jsem až semchtěl jsem vajádřit jen jeden obyčejný den.