Ali,

dík moc. Tak jo, když něco sepíšu, dovolím si ti to poslat. Hledala jsem po webu jasná pravidla, ale spíš jsou různě ukázky.

Ali, 

jsem tu krátce, nevím, ale věřím ti. Bude to tak. Snad to dobře dopadne. Jistě by to byla škoda.

Ali,

já popravdě už dávno publikuji na Literu. Popravdě je tam mnohem méně kritické prostředí než zde. Je tam hodně textů, včetně mých, které by zde byly podrobeny tvrdé kritice. Ale je tam úžasná atmosféra. O konci Písmáku vím a trochu se bojím, aby to Liter neodnesl. Jsou tam lidé, včetně mě, kteří tam chodí hlavně pro potěchu svou i druhých. Možná by odešli, kdyby to tak nebylo. Snad tomu tak nebude. 

Ali,

napsala jsi to moc krásně. Není snad co dodat. Snad jen, za mě, že je lepší psát nepovedené verše, než čumět na bednu a konzumovat hrůzy i pozlátka dnešní doby. Asi tak 1000x lepší. A každý kritik by měl vážit slova, aby nezadusil klíčící výhonky.

Ali,

řekla jsi to moc pěkně. Souhlasím :-)

Ali,

v tom stebou plně souhlasím, ale s tím asi neumím našemu národu pomoct. Moje psaní národ nevytrhne :-).  Snad bude lépe, držím mu palec. Myslím, že ten problém jistého úpadku je celosvětový, ale je to jen osobní pocit. Lidé zírají do obrazovek, netvoří, nepřemýšlí a nadávají. Co naděláme. Nic. Nebo jen to málo, co můžeme. Alespoň tak.

Ali,

máš pravdu, ale jak se zbavit mentality poraženého národa? Přijmout věci tak jak jsou. Národ je jako člověk. Budeme obdivovat člověka, který se dokáže přenést přes rány života a nebude naříkat, že. Měli bychomse jako národ chovat taky tak, řekla bych. A národ se skládá z nás všech, každý musí začít od sebe. Já tak učinila, v osobním životě i jako Češka a je mi fajn. :-)

Ali,

máš pravdu, ale jak se zbavit mentality poraženého národa? Přijmout věci tak jak jsou. Národ je jako člověk. Budeme obdivovat člověka, který se dokáže přenést přes rány života a nebude naříkat, že. Měli bychomse jako národ chovat taky tak, řekla bych. A národ se skládá z nás všech, každý musí začít od sebe. Já tak učinila, v osobním životě i jako Češka a je mi fajn. :-)

Ali,

máš pravdu, ale jak se zbavit mentality poraženého národa? Přijmout věci tak jak jsou. Národ je jako člověk. Budeme obdivovat člověka, který se dokáže přenést přes rány života a nebude naříkat, že. Měli bychomse jako národ chovat taky tak, řekla bych. A národ se skládá z nás všech, každý musí začít od sebe. Já tak učinila, v osobním životě i jako Češka a je mi fajn. :-)

Mně připadá nelidské někoho shazovat a ještě se tomu smát. Ledaže to byli skřítci hajzlíci. A nebo chtěli dolů a báli se skočit. 

Opravdu krásné

Ali, 

nemyslím, že by zanikl ten sen. Jen ho nikdy nesnil celý národ. Velkým záchvěvem toho snu byla První republika. Procitnutí ze snu bylo drsné. Ale sen to byl tak jako tak dost nereálný. Menšina 2 mil. Němců, to nemohlo dopadnout dobře. 

Poetko,

přeji ti krásný příští rok a ať se ti splní, co si přeješ. Nebo alespoň něco z toho. :-)

Ali,

také vše nejlepší v dalším roce a ať tě inspirace neopouští. Co se týče Hitlera, je to zajímavé. Dá se to vyložit jako vzkaz budoucím generacím, kam až může vést nekritický obdiv k jedné osobě a jak je nebezpečné, neváží-li si národ demokracie, protože je nefunkční a zkorumpovaná, což je v zásadě každá. Ale nezabíjí své občany, kteří vybočují z řady a další nepřátele lidu. Jak je vidět, vzkaz nefunguje... Nejde jen o velmoce, stačí domácí plácek. Hitler byl zakomplexovaný populista, ale nebezpečným jej učinili obdivovatelé. A lidé z byznysu, kteří si mysleli, že jej budou ovládat. Je naiviní si myslet, že nám se to stát nemůže. Naštěstí jsme malá země, tak naši demagogové jsou taky malí. Největší demagogové jsou v největších zemích. To není o Trumpovi a Putinovi, ale o velikosti země. A druhý faktor je nespokojenost lidu. Velkou francouzskou revoluci spustila velká neúroda. Takže se můžeme těšit. Pak je tu další zásadní faktor. Lidé už nevěří v boha, ale potřeba něco/někoho obdivovat trvá. Moudří a laskaví obdivují přírodu, slunce... a ti druzí Někoho, který konečně udělá pořádek......

Plně souhlasím. Ale hranice mezi svobodou a svévolí je dobře viditelná jen u druhých. Pravdu máš i v druhém bodě. Lidé v dnešním světě hledají štěstí v úspěchu a majetku, ale tam není. Je ve vztazích, že. Někteří to zjistí po svém pádu, jiní nikdy. 

Ano. Většinou ubližujeme nevědomě. Proto je třeba poznat sám sebe. Častokrát zjistíme, že v nejlepším úmyslu ubližujeme. Stačí, když jsme přesvědčeni, že druhý by měl dělat to či ono a tlačíme na něj. Každý jsme tu sám za sebe. Zkušenost je nepřenosná. A bez chyb ji nezískáme. Zlo je důsledek svobody. Protože svoboda znamená dělat si co chci. Harmonie je jen v mraveništi. Hezké na pohled, ale kdo by to chtěl žít. :-)

Já se nejraději vyjadřuji symbolicky. Takže: já jsem se před časem ocitla v takové životní krizi, kde mě hrozila pohltit temnota. Byla to hrozná bolest duše a pocit absolutní marnosti a opuštěnosti. Abych přežila, nic jiného mi nezbylo, než zapálit oheň ve své duši. Možná to je smyslem dnešní temnoty - plát jako svíce - prosvěcovat temnotu svou i druhých. V tom jsem našla smysl svého bytí. Moudří říkají - jediné, co můžeš udělat pro tento svět (ale i pro sebe), je být lepším člověkem a pracovat na sobě. Pro mě znamená  - být laskavým, i když ti druzí nejsou. A tvořit. Pro sebe. A pokud se to líbí i jiným, co víc si přát.

Tím ohněm nemyslím světlo pouhé poznání, to je chladné. Jde hlavně o cit. Naučit se mít se rád. A pak i svět, jaký je. Nedokonalý, tak jako my. Má i krásné stránky, však víš. :-)

Ano. Jestli nám ovšem mezitím nedojdou potřebné suroviny. Propadáme se do bahna jako Werich v pohádce Byl jednu jeden král. Jde o to, jestli stačíme zmoudřet. Slyšela jsem závěr jistého historika - jedinec zmoudřet může, civilizace nikoli. Ale  vždy přišla jiná. A třeba nebude tak zle. Nechci být pesimista, ale k k optimismu žádný důvod nemám.

Ali,

tvé básně nezklamou. A zdají se být čím dál lepší :-). Tahle je krásná a myšlenka zde poodkrytá se mnou rezonuje. Zdá se mi, že rčení pýcha předchází pád,  platí velmi pro dnešní svět. A chceme výš a ještě výš, neljépe až na Mars. Ale přitom již jaksi skouzáváme, neznámo kam. Ten krásný smutek vyzařujcí z tvých básní ladí s tímto tristním stavem světa.

Ale nejsi celý z ledu. Uvnitř je horké srdce. A básně jako žhavá láva vyvěrají na povrch. :-)

Píseň a k tomu obraz letících jeřábů, nebo jiný ... propojení více druhů umění, pěkná představa.

Ali, 

možná je to mojí náladou, ale tahle báseň je teď pro mě to nejhezčí, co jsem od tebe četla. Ale to není podstatné. Je prostě krásná! Na všechny způsoby. A pohladí duši. Díky.

Kočkodane, ty jsi takový rybář haiku. Jak ho někdo vloží, tak tě nainspiruje k parodii, že jo. Mohl bys vydat sbírku Kočkodaní parodická senrjú. Te se prostě kočkuješ, řekla bych :-).

Kouká do vody

vůbec nic mu nebere -

zapomněl si prut

Já to mám podobně. Začnu bytím a skončím láskou, asi je to někdy těžké oddělit :-). Souhlasím s Ninou.

Jasně. Humor je královská disciplína :-)

Seš boží :-)

Jak říká Jung, mýty k nám hovoří symbolickou řečí. To, že někdo nerozumí hlubšímu poselství, ještě neznamená, že tam žádné není. Pro křesťana se vše takto stalo, ale symboliku vidí také. materialista vidí jen podivný nesmyslný příběh. Člověk duchovně založený může vnímat symboliku samu, bez vázanosti na konkrétní fakta příběhu. Symbolika se mi zde zdá jasná. Duch jako princip energie, světla, se setkal s Marií, jako ženským prinipem, představujícím hmotu a temnotu (temnota není sama o sobě nic špatného). Prostě jin a jang. Kristus je symbolem sjednocení. Symbol oduševnění hmoty.

Opravdu krásné. Jako obvykle. Síla historie umocňuje krásu slov. Kontrast poslení sloky s předešlými je dokonalý. A je zde ještě další temný podtón. I teď duní v dálce děla temně. A zde zatím hrají tóny houslí (například tvých slov). 

Děkuji za rozšíření literárních obzorů. 

Jiní říkají, že v něm lze prostě být, když zastavíme mysl. Že čas a prostor jsou jen způsoby lidského chápání světa, z nichž (z  něhož) se nelze vymanit. Ale lze je pustit. Prostě být - ve věčném tady a teď. Věčnost podle mého není nic jiného než TEĎ. Protože podstatou času je změna. Změna stavu. Ale stav je iluze. Panta rhei, všechno teče. Pokud se zaměříme na proud sám, která je teď, iluze času na chvíli zmizí. Je to podle mého původní způosb bytí, který žijou zvířata. Proto se antilopa může pást vedle najedené lvice - teď je mír. Nelze žít v tomto původním stavu bytí, ale lze se do něj navracet jako do domova duše. Symbol nekonečna je zdá se mi, jako dva spojené kruhy - svět vnitřní a vnější, minulost  budoucnost, světlo a tma atd. A my jsme tím průsečíkem. Jakoby na kraji dvou světů. Ale když zastavíme mysl, celé to zmizí - je to jen konstrukce mysli. Ale nemůžeme žít bez map, jinak bychom zabloudili. To mohou zvířata. Ale zase nemohou bloudit. A bez bloudění není poznání.

Paráda!

Je to moc pěkně napsáno. Dobře rozumím tvému pocitu jisté marnosti snahy, když člověk čte něco, co napsal nějaký génius ducha. Myslím ale, že ten pocit znamená jistou výzvu k následování. Jsi jako horolezec s cepínem v ruce vzhlížící k veliké hoře. Jiní kolem chodí v bačkorech a hora je nezajímá. To pro tebe je ta hora. Jistě by velcí géniové, kdyby vstali z mrtvých, měli raději neumělé verše jejich obdivovatelů než nezájem nebo pospávající čtenáře konzumenty. Co obdivuješ, o to se také pokoušíš, jak umíš. A podle mého - podstata velikánů je - že jsou kolem malí. Tvoříme jakousi harmoniii světa - géniové a jejich obdivovatelé. A jako kulisa - šedé davy. Asi to má právě takto být.

Kočkodane, to je spíš senrú, né?

Co takhle:

Školní výuka

od rána samá nuda -

vzdadu někdo spí.

Je mu šedesát

a synovy bude pět - 

to bude důchod.

Nějak jsem pochopila, že pomlčka dodává na dramatičnosti :-).

Je to opravdu moc pěkné. 

Díky

Díky, to je pocta :-). S trojkou jsem váhala stran senrjú, ale zdálo se mi to tak napůl. 

Jsi obraz, který tvoříš. A jak jej tvoříš, tak se do něj noříš. Až splynete, zůstane jen obraz.

Díky!

Mně zajímá duše, ta skutečná. Ta si nehraje na geny ani rody. Prostě jaký je člověk v jádru. Laskavost a moudrost, to je to nejlepší, za mě. Ona pro mě ztělesňuje obojí, i její tvorba. Možná ji víc vnímám též jako žena ženu. Asi je v tom kus empatie.

Já hovořím o duši. Předpokládám, že ty ne. Vznešeného ducha může mít i plebejec. To s tím přeci nesouvisí.

Obě varianty jsou pěkné, já naporovnávám, já sčítám :-).

Co se týče naší paní Boženy, já jí vnímám jako úžasnou bytost převyšující průměr doby, zejména jako žena. Za svou výjimečnost pykala a svým způsobem pyká dodnes. Co je to za řeči o Němcovi? Většina velkých měla někoho, kdo jim nějak pomohl, nějak je inspiroval. Její muž asi opravdu nebyl zlý, jen byl průměrný a mít vedle sebe génia asi není lehké. A její potřeba lásky byla pro ni v její době velké břímě.  Citlivě o tom mluví v Toulkách českou minulostí. A vůbec, jakékoli kdyby jsou hrátky mysli odtržené od reality. Co se týče jejího původu, byla určitě šlechtična duší, že. Mám ostatně pocit, že význam DNA se přeceňuje. Jak se píše v bibli, strom poznáš po ovoci. Její tvorba mluví za vše.

Je to pěkné. Pěkně vyjádřený čistý cit. Proč nevyjádřit smutek a tíži ducha, když to člověk cítí. Protivná je sebelítost, ale ta tu určitě není. Neváhej  a zveřejňuj :-).

Rajmunde, jsem zvědavá, jestli tu máme nějakého Japonce, který ti to přeloží :-). 

Děkuji

Safiáne, rozumím. Mám pokoru k opravdovému umění všech dob. Písmák beru jako hru a svou tvorbu taky.  Díky.

Luzz: je možné, že je to s tím cizelováním jen má domněnka, nebo mé specifikum, je pravda, že do druhých opravdu nevidím ...

Redaktore Jiří, děkuji ti za vyjádření. Bohužel mi zdá se nefungují na počítači aviza, takže znovu z mobilu a snad doopravdy. :-)

Luzz díky za upozornění, že ti nedorazilo avizo. Dělá to asi MS Edge. Píšu z mobilu, tady to zdá se funguje.

Nezpochybňuji nic z toho, co píšeš. Mám k tomu jen toto: nepsala jsem, že někdo něco nemůže, nikomu do duše nevidím. Psala jsem, že je těžké být spontánní a zároveň napsat báseň splňující všechny požadavky. Bezpochyby to mnozí dokážou. Co se mě týče, mám pocit, že se cizelováním textu ztrácí přirozená emoce - jako když budeš cizelovat vyznání lásky. Je to tedy něco za něco. Co se týče vášně, já ji tam vložila. Báseň odpovídá tomu, co píše Safián - napětí mezi vášní ve vnitřním světě a podivným světem venku. Samozřejmě neuměle, jsem amatér. Je ale přirozené, že tam vášeň necítíš, protože ženské vášně v standardně oslovují muže a naopak. Pro mě je tvorba autoterapie, protože mě to těší. A těší mě, když to těší druhé. Samozřejmě jen některé, co se dá dělat. Věřím, že každý to má jinak. Člověk samozřejmě musí mít nějakou sebekritiku a nedávat na web každý svůj citový výlev. Je ale těžké najít hranici. Asi jedině podle reakci druhých, že. Když se dílko nelíbí nikomu, asi nebude stát za nic :-).

Safiáne, máš pravdu, je dnes těžké až nemožné napsat něco, co se líbí všem. Každý podle svého naladění. A ještě jedna věc, je opravdu nutné být moderní? Proč je romantický text komický? Miluji třeba Fráňu Šrámka nebo Jiřího Wolkera, prostě naivní prosté laskavé texty, je taková poezie zastaralá? Připadá mi, že je dnešní doba hodně racionalistická a není tak důležitý emocionální náboj jako zajímavost. Prostě aby se pan rozum nenudil. :-)

Dekuji vám oběma za váš názor.

Nápadité to asi není, to máš Luzz pravdu. Mám pocit, že člověk těžko může být nápaditý a spontánní, ale jistě jsou i tací. Nebo tam není spontaneita. I tak lze tvořit. Děkuji za přečtení.

Jinak, která tvorba není autoterapie? Proč píšeme? Primárně pro sebe, řekla bych, tedy za sebe samozřejmě.

Rozumím a děkuji.

Děkuji ti za tvůj úhel pohledu 

Pěkné

Pěkné. A slovenština je poetická řeč, tedy pro mě.

Je tu jistá statistická pravděpodobnost. Jestli svět nestál za nic dosud, proč by se to mělo zrovna teď zlepšit. Nebo vůbec někdy. Nietzsche volal po nadčlověku. A pak přišel podčlověk. Takže já budu ráda, když to nebude horší, než to je.

Nebo taky:

Zlá je matky noc

na tváři má dlouhý stín 

opilý syn spí

Děkuji

Každý chodí po své cestě. I ďábel :-)

Safiáne, napsala jsem, že vyjádřiení redaktora vypovídá něco i o něm samém. Tedy že je v tom prvek subjektivity, tedy vkusu. Věřím že rozumí poezii, to nezpochybñuji, ale mám za to, že on i každý člověk má nějaký  subjektivní vkus. Výrok - když někdo mluví, mluví především sám o sobě - je psychologický fakt, nikoli urážka. 

Poučení je jasné, pro mnohé spásné - nestrkej hnáty na spadlý dráty.

Když se noha k noze vine, tak se dílo podaří. Ovšem, lepší než parohy, jsou studený nohy.

Začátek textu - Ležím už přes týden - mi připomněl slova ze Zahrady - Ten co tu leží, je ještě svěží. 

I kdyby - výjimka potvrzuje pravidlo - tedy tak se to říká.:-)

Na tom nic není, zvídavost se vždycky cení! Je to knížka pro děti a na to téma animovaný seriál. Je to příběh pro děti a dospělé, skvělý! Animovaný seriál podle knihy je ve stejném stylu jako příběh 2 medvědů - Pane, pojďte si hrát. Z wiki: Jiří Trnka napsal a ilustroval pohádkovou knihu Zahrada. Je příběhem pěti kluků, kteří zvědavě, ale rozechvěle otevřou starou rozvrzanou branku a vejdou do tajemné zahrady. Odhalí v ní rozličná tajemství – potkají kamenného trpaslíka, učenou velrybu, zlomyslného kocoura a pět slonů. Příběh, který má své kouzlo, poezii i humor, patří mezi díla, jež léta oslovují děti i dospělé, a je nezapomenutelný.

Ten, co tu leží, je ještě svěží. (skvělá Trnkova Zahrada, pokud vím)

Já mínila svou zprávu právě jako projev tolerance. Řeč je nástrojem dorozuměni i nedorozumění.

Já mínila svou zprávu právě jako projev tolerance. Řeč je nástrojem dorozuměni i nedorozumění.

Alenakar - je to tak.

Není zač. Zrovna přemýšlím, že bych nechtěla být redaktorem. Pro mě je hlavní pocit, jaký báseň vyvolá. Jak ale přesně popsat pocit? A také, to je můj pocit, jen můj. A také, i když cítím, že to někomu někde drhne, je opravdu dobré to autorovi napálit? Koneckonců komu zde to občas nezadrhne. Ale zase zpětná vazba je dobrá věc. Tobě to ale nedrhne - já jsem ale jen laik. Ovšem málokdo píše pro redaktory. A pokud ano, je mi ho líto. :-)

Není zač. Zrovna přemýšlím, že bych nechtěla být redaktorem. Pro mě je hlavní pocit, jaký báseň vyvolá. Jak ale přesně popsat pocit? A také, to je můj pocit, jen můj. A také, i když cítím, že to někomu někde drhne, je opravdu dobré to autorovi napálit? Koneckonců komu zde to občas nezadrhne. Ale zase zpětná vazba je dobrá věc. Tobě to ale nedrhne - já jsem ale jen laik. Ovšem málokdo píše pro redaktory. A pokud ano, je mi ho líto. :-)

Mě se to líbí. Možná je báseň z odborného literárně kritického nedostatečná, ale je prostě pěkná, milá. Panu redaktorovi prostě nesedla. Vypovídá to něco nejen o básni, ale i něm.

Pěkné

Jo!

S žertem se to lépe žije, ať už prší, či hrom bije :-)

Každý má kus hovada

a taky anděla 

to je pravda strašná 

a taky skvělá.

Náš vnitřní svět, naše myšlenky, touhy, vzpomínky, pocity, prožitky. Ať jdeš kamkoli, tvůj vnitřní svět jde s tebou. Když někoho miluješ nebo nenávidíš, někdo ti chybí nebo řešíš nějaké dilema, nic z toho nenecháš doma, tvůj  vnitřní domov jde s tebou. Je to skvělé nebo strašné, podle stavu duše. Drogy všeho druhu jsou pokusem z toho utéct. Nejde to. Proto je závislost tak těžko léčitelná.

Ať je to tak nebo tak, má to těžké kardiak. Když ho láska rozruší, tak mu srdce zabuší. Je v tom pak až po uši, dokud nevypustí duši. 

Řekla bych, že skutečným domoven je krajina duše. Ať jdeš kamkoli, krajinu své duše nikdy neopustíš. Dokud ona neopustí tebe. Nebo půjdete spolu, kdo ví.

Vypni televizi a snad překonáš tu krizi. Vyraz do lesa, snad tam duše zaplesá. Na těle i na duchu, je všem lépe na vzduchu.

Srdce spletené, duše zmámené, dech se tají, jako v ráji.

Jede jede hovnocuc, všechny hovna už vycuc. Vycucne i tebe, snad přijdeš do nebe.

Dík za info. Buď jsem zapomněla nebo nečetla. Asimov je super. A stran více pohlaví předběhl dobu. Asi nejen s tím.

Co když ani levý, neví že je levý? 

I kdybys měl klečet na hrachu

Souhlas 

Vzato systematicky, s lídrem to dopadne blbě vždycky. 

Tenhle web mě baví. Tady člověk dostane tolik reflexe, jak v zrcadlovém bludišti. Neboli pěknou čočku. Rozhodně tu není muda. Je to tu pěkně ďábelské. Paráda.

Za mě je to pěkné. Jsem laik, mluvím prostě o pocitu. Ten si myslím je vždy hlavní, když člověk něco dělá, cokoli. Dobrý pocit. 

Ještě - Nor si rýpnul a tebe se to zdá se dotklo. Ale když někdo mluví, mluví přeci sám o sobě. Jestli má nějaký problém s intelektuálstvím, je to jeho problém. Nebo nemá a jen chtěl z nějakého důvodu rýpnout. Možná jsi předtím rýpla ty. Pokud chceš zastavit boj, nech to plavat. Tak to dělám já a mám v duši klid. Chráním svou duši tím, že nebojuji. Ale jsem tím bojem jaksi fascinovaná, proto sem chodím.

Alenakar, já pro ně mám pochopení, to ale neznamená, že mi vyhovuje. V jistě životní fázi jsem byla velmi kritická a kritiku i sklizela. Ale šťastná jsem z toho nebyla. A přišla tvrdá krize středního věku, kdy jsem si se svou tvrdostí nabyla hubu. Cosi se odehrálo v mé duši, jakási temná noc duše, a já se stala pozitivním člověkem. Nejvíce si cením laskavosti a jsem přesvědčena, že kritika vždy zraňuje. Je těžké dát zpětnou vazbu a neublížit.  Mefistofelka jsem pro obdiv ke Goethovu Mefistofelovi. Je v něm hluboká moudrost zbavená povrchní morálky, prostá ega, jimž se prezentuje Faust. Pro jeho pochopení je třeba ne jít do divadla, ale pozorně to přečíst. Nedošlo mi, že je v obecném povědomí vnímán jinak, měla jsrm zvolit jiný nick.

Je to tu takové malé intelektuální bojiště. Napsat dílko... k líci zbraň a pal... opětovat palbu. Snad to tříbí intelekt, lze se odreagovat od mizerie všedního dne, ale laskavé to není.

Děkuji za inspirativní zamyšlení

Ano. A duše se utíká do lesa. Utíká tak do srdce. :-) 

Prázdný nick, v oku tik. Šílenec. Šetřete si na věnec. :-)

Děkuji.

Nerozumím 

Prach jsi a v prach se obrátíš...

Prach jsi a v prach se obrátíš...

Jasně. Člověk přeci primárně tvoří sobě pro radost. :-) Dík.

Jasně. Člověk přeci primárně tvoří sobě pro radost. :-) Dík.

Není, ale milostné to je, leč není tu ta kategorie. :-)