Písmák Zima
Kratičký je den
mrazivý a ledový -
já se chystám ven
Bílý baldachýn
Sněhová kalamita
Husté sněžení
Komplikuje dopravu
To je zase den
Pokryté sněhem
Krajina mé duše
Zvlněná je krajina mé duše
K nebi se vzpíná pohoří lásky
Rozervané údolími smutku
Protkané stržemi úzkosti
Anděl spravedlnosti
Anděl spravedlnostisvého úkolu se jednou zhostil. Vznášejíc se pod nebempřísně zkoumá dole zem.
Tu uvidí čertíka,který zdá se naříká. Anděl k němu přiletía takto k němu dí:Ač shůry na zem přísně shlížím,nikomu já neublížím.
Ach ten lidský svět
Ach ten lidský svět
Nebude on za nic stát
Ani za sto let.
Po své cestě jít
Po své cestě jít
Proti proudu kráčet
Sama mezi všemi
Vlasy v dešti smáčet
Já píši vám
Já píši vám
Když den se v šero mění
Smutná je má duše
v tichém osamění
Strach
Jsem tvůj tichý nepřítel
Ten co bere křídlům pel
Ten co vrhá dlouhý stín
Co tě táhne do hlubin
Nikdo neví
Nikdo neví, kdo je ten pravý. Nikdo taky neví, kdo je ten levý. Levý nebo pravý, hlavně když je hravý.
Uprostřed lesa
Uprostřed lesa
vstínu vzrostlých modřínů
za bzukotu lesních včel
a vůně rozsochatých sosen
Rozkoš
Rozkoš
Doteky
rtů, rukou, těl.
Naše duše se spojily již dávno
Vzrušení
Vzrušení
Cítím tvůj příboj něhy
jsi ve mně a já vtobě
zastavil se čas
Půlnoční slunce
Jsi mé půlnoční slunce a já tvá denní hvězda. Kroužíme neviditelným vesmírem zachyceni vzájemnou gravitací našich srdcí. Co je krásné, co rozněcuje, život posvěcuje.
Zamilované verše
Vyznání
Jsi ruka z nebe, která hladí, jsi báseň, která v skrytu svádí, jsi hvězda, která září v tmách, když jdu sama po cestách. Jsi srdce mého tajný vzdech, když sen se snáší na křídlech. Tvá slova jsou jak vodopád, co z nebe do mé duše spad.
Tobě
Něhou svou probudil jsi něhu mou.
Ústav
Na nebi přeletí letadlo, je celé černé, bez nápisu, zmizí a kzemi se snáší červený padák. Pomalu klesá k zemi. Blíží se. Co to pod ním visí.
Sen
Nemuset dělat nicMoci dělat cokoliŽít naplnoUvnitř i venkuNahoře i doleSama i s TebouVolně dýchatSama i s TebouŽivotem tančitSama i s TebouMilovatSebe i TebeNás i světSnít životŽít senS Tebou.
Hora
Vystoupil zauta. Před ním se rozkládal základní tábor a nad ním čněla Hora. Dole pod ním se vhlubině údolí jako bílý had vinula mezi skalami a rozeklanými stromy divoká horská říčka. Vzal si věci zkufru auta, zaplatil řidiči a pomalu se vydal směrem ktáboru.