Pštrosík
Za prosluněného středečního dne se malý pštrosík rozhodl hodit všechnu nudu za hlavu a přál si být nezávislý.
Rodiče mu tento nápad sice rozmlouvali, ale pštrosík byl ve svém rozhodnutí neoblomný.
Trval na svém.
Vydal se na cesty.
Říznul jsem se
Říznul jsem se
do prstu
při krájení chleba.
Krve jak
Někdo se naučil
Když jsem se
narodil
vypadal jsem
skoro jako
Zazpíval
Zazpíval uchylnou melodii
a ostatní se přidali.
Napil se
i oni si přihnuli.
Bramborové blaho
V krematoriu
V krematoriu vedle sebe stojí dva pánové, jeden jí a ten druhý úpěnlivě nad něčím přemýšlí. Tvoří vcelku harmonický pár. Když ten první skončí s hodováním a labužnicky si olízne konečky prstů, podívá se na svého druha, který se naň dívá pohledem vskutku nic dobrého nevěstícím. Poněkud znejistí a hloubá.
Krteček
Já veselý krteček
vykopu vám hrobeček
chci si s vámi děti hrát
kosti v těle polámat.
V aleji zahřmělo
V aleji zahřmělo
a já bych si přál
vyskočit ze křoví
a ukázat své
Jak sladké
Jak sladké to bývá probuzení,
když polibek tvůj a
něžné pohlazení
pomalu otvírá srdce mé
Retro
Má lásko,
sílí snad naděje záludná
znovu tě zasněnou spatřiti.
A příjde zas chvíle příhodná
Stánek
Zrezivělá klika od zpovědnice
a celý kostel páchl
Velikonoce jsou pryč
v nádobě se svěcenou vodou
Navždy
Ležela si vedle mne
a naše těla se spolu
dotýkala.
Ještě více se přitisknout.
Co to je?
Dva brigádníci dokouřili své svačinové startky (jeden měl s filtrem, druhý bez). Aby snad nevypadali podezřele, chopili se svého nářadí a při rozhoru o minulé zábavě v Lučanech, předstírali pracovní úsilí. Když najednou jeden z nich (byl to ten, který používal rýč) vylovil z drtiny takovou měkkou a beztvarou věc (později v hospodě říkal, že prý byla hranatá). Chvíli si ji udiveně prohlížel, a pak se zeptal:
Podívej, co jsem právě vykopal.