Dvacáté první patro

Část I. Vyhnání z Ráje
V jeho očích se zračila moudrost, klid a láska snad celého světa – také dvě zapadající slunce, která se od počátku věků společně pomalu noří za štíty vzdálených hor pokrytých sněhem. Jedno z nich bylozlaté jak nejjemnější písek a maličké jako zrnka v něm. Druhé, rudé jako krev, ho svou velikostí téměř požíralo.