Díky, to mě těší :)

Pardon, že píšu na dvakrát:

tepnami

černé žíly 

přitlumené kryly 

denaturovanou tkáň vágna

mlžné vazivo 

srdce tmy

jedem dní 

Momoi máš pravdu, děkuju, je lepší když budou v kurzívě i „kryly“, ale „denaturovanou tkáň“ si myslím, že je lepší ponechat v kurzívě společně. Jinak za vcelku „morbidní ponurost“ se trochu omlouvám, zkouším, co vše můžu básnickému jazyku provést.

Bebetka nevím jestli to chápu správně: myslíš, že název by měl obsahovat jak soumrak tak úsvit? Pokud to chápu správně, tak nesouhlasím, nevtrdím, že je bomba, ale přijde mi dostatečný.

Janina6 jsem ráda, že se báseň líbila.

Souhlasím, že to je jistým druhem pózy, snažím se poslední dobou naučit „březinovské“ formě a tak si vypůjčuju i jeho ideál estetična nad všechny hodnoty (ne, že bych jej zdílela, ale pro cvik mi to přijde praktické). Na obranu šroubovacího monterství moc říct nemůžu, je to odraz toho, že ještě nejsem s alexandrínem, tak vzručná jak bych chtěla. 

Báseň se mi líbila svou zpěvností. Jen si nejsem jistá jak jsi to zamýšlela s metrem verše (teda pokud měla mít metrum) z kontextu prvních pěti veršů jsem nabrala pocit, že se jedná o trochej, ale v trocheji není dovolen přízvuk více slabičného slova na slabých pozicích metra („Na silných pozicích (S-pozicích) verše jsou preferovány přízvučné slabiky, na slabých pozicích (W-pozicích) nesmí být přízvuk víceslabičného slova.“; https://versologie.cz/v2/tool_cvicebnice/txt_pruvodni.php?lang=cz#trosb ), což je od šestého verše až do konce porušeno v každém verši. 

Má to být od šestého verše jamb? Jamb by tam metricky seděl, pokud ano, myslím že by bylo lepší oddělit to od sebe odstavcem. Onen přechod metra na mě osobně působil, totiž dost nesystematicky a přijde mi, že ruší krásně zvučnou melodii, kterou ta báseň buduje v prvních pěti verších a osobně si myslím, že by ta báseň byla melodičtější čistě v trocheji. 

Co se týče básnických obratů, tak se mi dosti líbily obraty:

„ďábel tančí/V dlani svírá ostrý břit[...]/Mně bolest dýchat brání[...]/Má ruka důvěřivá/Si bere ostrý břit/A už se rozednívá …“.

Jedinou výhradu mám vůči verši: „Slova má jak zuby dračí“ 

Nemyslím si, že dané přirovnání je funkční, předpokládám, že je to myšleno ve smyslu, že se ona slova zařezávají jako skus čelisti dračí, ale to až s nadinterpretační výzvou. Slova mohou znít, bolet, nebo tížit, ale nemohou mít vzhled, proto si myslím, že není příliš funkční a spíše to působí, že to tam je jen pro rým.

Nicméně báseň se mi líbila, mám ráda ponuré motivy.

Buď jak buď, dílo nehodnotí komentář autora.

Obé je zamýšleno, tak jak je. Souží je v neobvyklém způsobu, protože schválně chybí „se”. Proto mě těší, že je „touží” první spojitostí, jelikož je to v tom tvaru, aby toto slovo dodalo na významu „soužení”. Čpí je pak důrazem/vyeskalováním. „Krkolomná čeština” pak má být atmosférou (neblahou) a „obohacením formy”.

Velmi se mi líbilo. Přijde mi, že je to psáno kafkovským stylem. Téma zlotřilého otce, úzkosti, beznaděje a smrti. Symbolika je taky velmi povedená (a kafkovská). Nevím, jestli je inspirace Kafkou jen mou interpretací anebo i záměrem, ale užil jsem si četbu.

Velmi se mi líbil jinotaj/symbolika, kdy s úbytkem sil otce přibývá kýč v domě (kýč jako ta nejprostší a nejobyčejnější věc, která má zprostředkovat pocit radosti a symbolika „proměny života v domě”).

Jediná věc, která na mě působila slaběji je část s asociacemi, kde najednou vidí vypravěč souvislosti: Po „tenhle byt” je to velmi silná a dobrá „spojitost”, ale úsek od štěňat po červí díru, mi přijde že již částečně funguje jako „vycpávka” a nedovršuje plně asociaci, jak by mohl. Ovšem záleží na vkusu, dá se z toho vyvodit (myslím že toto byl záměr) pohled na nejistotu v žití (štěňata) a v bytí (zbytek).

Těším se na přírůstky.

Spíše reference na borce z Avesty, kterého pak zpopularizoval němec.

Díky.

Díky moc za kritiku. Také tam vidím tu změnu tempa, s „mrtvo již však jest” jsem udělal tento zásah do tempa/melodie schválně. Verše předtím jsou psaný tak nějak na hraně naivní melodie a snažil jsem tímto narušením vyvolat jakýsi pocit nepokoje (ideálně úzkosti), který je dále rozvíjen odstavcem pod tím. S tím že poslední verš je čistě kakofonický (a měl by reprezetnovat jakési napraskání ledu a dovršit tak melodii), je to napsané zastarale, já si však nemůžu pomoct než se vyžívat v zvláštních formulacích.