Písmák ...toulavá...
Kde hvězdy se dotýkají země
a mniši vhloubce svých já
rozeznívají tibetské mísy
rezonující vesmírnými dálkami
...:o)...
Ty jsi můj pelíšek
kam se vždy schoulím
střpytečkou na tváři
a slzou noci ve vlasech
...*...
Víš kam letí ptáci
když se všude setmí
a jen měsíc uroní
stříbrnou slzu.
...Maličká...
Tiše a hebounce
tancují po stěně
tóny.
jak slunce hladící jablíčka
Obrázek z negativu
Sprobuzením oblékám(e) masky a večer je zase znechuceně odkládám. Těžko najít tu pravou, ze které bych se už nevysvlékl. Na ulicích potkávám stále ty stejné tváře, přesto každý den jiné
"Dobrý den. " Dnes má úsměvem zalitý obličej a včera na mě řvala přes celou pavlač, kdy prý přestanu házet odpadkové pytle vedle popelnice.
Bolavá...
Minulost křičí
podobou slzy
kreslíce po tváři
Letící pírko
Skřítkovská
~*~
Tak toto je můj pokus o malinkou skřítčí pohádku. O tom, jak nás skřítci zachraňují, a my se jim za to odvděčíme tím, že o nich sice vyprávíme dětem, ale vduchu se pousmíváme. Chudáčci malí, ještě že mají tak bezelstné dušičky a jsou oddaní svému poslání. Bylo mi dovoleno nakouknout do jednoho zjejich mnoha tajů a myslím, že to bylo natolik krásné, abych vám o tom vyprávěla.