Písmák Zápis
Jako vševidoucí oko- okno v podstřeší vždycky zavřenéroste do výšky se stromya cihlovou zdí (nářků)
Zamáčknout slzu uhašenou cigaretoua dál snítpodivný sen.
Pohledy
břízové listí
tlouklo do větru,
zvuk za hlasem
odtékal přes hráze,
Chápal jsem
Chápal jsem, že noc je zvrstev
tmy, na sobě
naskládaných
a dají se loupat, jako kůra pomeranče,
Sídliště
sídliště –
ohnutá vymrštěnou
žárovkou v plískanici
asfaltové cesty se táhnou
Výkřiky
nalij mi vína,
hned vedle tvých
proseb
- do dna – pijme na lži,
Křivky můr
Křivky můr jsou do stěn tištěny,
a chladnou plátna vbílém kraji,
na kouty vkoutech, vtmách si hraji,
(horečku a bázeň zděděny)
A zase jsme u toho
A zase jsme u toho – vykřičený dům,
prostě bordel
známých gest a
starých frází, které dobou
Loudavě slunce prachem pluje
Loudavě slunce prachem pluje
a plní úzké škvíry vpropastech
Listům vhorku se už nedostává dech
Dusnem srší tvoje ohňo-stroje
v šílené zimě
Všílené zimě,
někde vNěmecku, blízko
místa, kde Římané měli pevnost,
u vysoké zdi
mezi sněhem a nocí
mezi sněhem a nocí, V(ne)dotknutelní
času
Vrozštěpených minutách
Padající stínohry
stejné a prázdné
bloudí v kraji a pak se u hemingwaye, faulknera, laxnesse a kafky avonneguta, bukowského a baudelaira kousne do rtu a všechno je stejné a prázdné, jako křivka v bledém světle promítnutá na zeď
nad zeleným polem
nad zeleným polem je jich určitě spousta,
balí cigarety, pijí pivo
nebo vodku
nebo colu,
listuje vítr
na tmavé siluetě lesů,
listuje vítr
starou knihou, vblednoucích řádcích.
kapkami na obloze,
ráno
vtřeskutém mrazu mi zbyly poslední dvě cigarety.
pořád svítí červená.
napršelo mi do batohu
a všechno je smočené,
(ve dvou pokojích)
rozťatá noc
ve dvou pokojích
bledé světlo vdešti,
kouř, těžší než nebe,
nebytí
také se tomu říká
nebytí: čtyři lampy,
mokrý dým a zářící
déšť
Miluji noční nebe
Miluji noční nebe
plné tesku a snění.
Jím marně prodírám se,
do rozednění.