Písmák konec jedněch iluzí
srdce z olovaruce od špínymyšlenka ze zlatarozpustí všechny viny
tajnosti minulosti tížínekonečné minuty řvoucího ticha
divná bezmoc oblečená do vtipu
touha mluvit mlčelaaž umlčela poslední záchvěvpřiblížení dvou osamělých duší.
dávka myšlenky
led v myšlence dávkydávka myšlenky v ledu
do svých sraček zase zpátkyvesele si s vtipem jedu.
zvířené zvíře
divoký vnitřní světpálí svým ohněm zvenkublízkost dálky v nás
nekonečně omezené projevyzvířené hladiny zvířecích citů,spoutávají volnost myších myšlenekv osudí laboratoře osudu
ráda bych navázalana tkaničku kontaktse sebou uvnitř
vytáhla se ventaková jaká jsembez legendární masky legracenaprosto nahodile naháa bezbřehově bezbranná
Pouta cti
Já a žena .
Jsem stále dívka nezkušená
zalykající se svou vášní
a zmítající se v poutech cti
Odvaha
Je zvláštní žít bez tebe
a přesto v blízkosti
která se rovná
dálce modrých nebes
TO
objevilo se to jen na chvilku,proběhlo po tenkých vláknech jistoty,prorazilo cestu přes tvrdé myšlenkymých zážitků zobrazujících se v nepřístupném pralese na plátněslunečních paprsků jara.
spojilo se to s mojí nejistotoudalšího života,s věčnýma vzpomínkama na koloběh minulýho života. řekněme, že jsem testoval meze skutečnosti.
jsem jenom tančící lhář na loucespletený z měsíčních paprsků.
O světle, hvězdách a věčnosti
A protože jsi hvězda
která svítí v mém životě
blížím se k tobě
světelnými lety
Zlatá rybka
"Splním ti přání. když mě chytíš"řekla zlatá rybka. Vrhla jsem se za ní do vody, jenže ona zamávala křídlya letěla vysokovýš a výša přitom zářilavíc a víc. zrodilo se mi slunce.
Trošičku
Jezero
po němž plují stíny
není den ani noc
žádné ticho neunese
Tichej řev
Když tak v duchu pohlížím na koloběh životajak špatní se radujídobří bolest cítíjak i věrnost vymíráčest jen posměch klidímyslím si že neřídí nikdo kroky lidí
Když jsem mluvila o světěa zlých zjevech jehokdyž jsem o tom přemýšlelave skrytu srdce svéhokdyž mé žalné kvílenísotva konce bralov prudkém mysli pohnutítřeštění mě jaloMísto, kam jsem uvidělascházet se ty ďáblyčervybylo pokrytojako by z nebe spadlivšechny příšery pekel řičely a vyly.
Jenom noc ty démony zplodila ve své chvílitrojhlavý pes byl tam téžjenž mrtvé střežíbyly tam tři líticemráz po těle běžíkteré hnisem odpornýmcelý ten sen hyzdívšude hadů sykot zníkteří v městě hnízdí
Múza
Jsem jenom spadlá z nebekapka rosyco uhasí žízeň
Drobet čerstvého chlebaco zažene hlad
Múza objevující se v duši básníka
můj orgasmus
naše ústa na sebe řvou jak kapřichtějí prozkoumat celý vnitřní světco k němu všechno patříproč je jako z růže květ.
naše jazyky jak dva hadinavzájem si spolu hrajípřejme jim to mají se rádicítí se extázi na pokraji.
tvé oči jsou náhle jiné trochubezelstné, upřímné a čistétím zbavuješ mě strachuz budoucnosti nejisté.
mé lůno klíčem lásky otvírášz poupěte se stává růževíčka slastně přivírášcítím jak tě vášeň mění v muže.
Limerick
Miracle of life
A position between a
Roof of safety and a
Circle around her
Elegie z Bohnic
dům smutkuplný bolesti, slzí a beznaděje. snažíme si navzájem dodávat sílu a naději. ale jsme bezmocní. křečovité, svíravé nesnesitelné bolesti celého tělaabsťáky - bolest nenaplněných snů.
Poznání
Podáváš ďáblovi prst a on ti žere ruku
hlasivky odumřely v krku
Jak moudrý tenhle člověk byl
Teprve teď opravdu víš
Zázrak
Zázrak se stal
z prachu jsi vstal
Zázrak se stal
a prach zůstal
Nechám..
Nechám tě žít
nechám tě snít
nechám tě po zemi
nechám tě jít
Klesáme ..
Klesáme stále hlouběji do nekončícího moře slz.
Ve tmě září naše vyděšené, vytřeštěné oči.
Podívej - pomalu se zalévají krví.
Modrající ústa v pohublé tváři se pootevírají
VÝ. LET
Probudí tě zvon z nekonečné propasti vesmíru. Natáhneš ruce a chytneš se hvězd. Ty tě provedou krajinou slunce. Budou tam všude obrovští draví ptáci s barevnými křídly.