Písmák (V čekárně na Stomatochirurgii)
Smutná černovlásko,
jsi mladá a vytrvalá laňka,
klečící u skály snažíc kapkami slz
narušit žulový kámen, co zavalil vchod
Again?
There's a girl at the bar,
dressed in black and here you are -
- that complicated situation once again.
Let's have a beer . and in a while
Myslím na Tebe vším
Myslím na Tebe svýma rukama,když přiblíží se k Tvýmtajným pohybema mezi chloupky na hřbetu pažepřeskočí neviditelná jiskřička sympatie.
Myslím na Tebe svýma očima,které jednou spatřily ty Tvéa více již nebylo pro ně záchranypřed utonutím v hloubce vzájemného pohledu.
Myslím na Tebe svými slovy,které vyřčeny, rychle zanikajía z úctou tak dávají prostorjemně dráždivému hlasu nevinnosti,aby mohl zase zaznít a potěšit můj sluch.
Myslím na Tebe svým čichem,který zcela omámen příjemně paralyzující vůní Tvého parfémujen stěží vnímá cokoliv jinéhoa ani svěží vzduch po letním dešti si s ním nezadá.
Kateřině V.
Přítomnost tleskla dlaněmia prozřetelnost vedla mé kroky - - a hle. Jak krásný byl den.
Plný slova pohlazení,pohledů a omlazení,šepotu a smíchu,nevinného hříchu,pastiček a úskoků,zbrklých střeleb od boku,slibů a přání,tužeb a zdání,úsměvů do dlaní,otázek bez ptaní,révových moků,nejistých kroků
a příkladně nepříkladných myšlenekjen s nevolí zahnaných do hluboké nocis chladným ránem na krku.
A tak nezbývá, než poděkovat.
Malé protiřečení
Spanilost dívky jest šípem v mém srdci. Spanilost dívky jest kůň, na jehož hřbetu pádím vpřed.
Běžíš
Bublá a pálí se síra vztahů,když nemůžeš dýchat, těžko lze žít,krutá je bolest křečí a stahů,dokonalosti prostě nelze docílit.
Se sekyrou v ruce vyrážíš do davu,pohled přes rameno chrání ti krk,nesmíš dát najevo cit či únavu,sic stopu Tvou sleduje hladový vlk.
Klopýtneš, padáš z příkrého svahu,v mdlobách se probouzíš, utíkáš dál,zvíře ocení nelidskou odvahu,však Ty jsi už mrtvý, tak co by ses bál.
Dělení
Dám Ti půlku křesla,Ty zas půlku trouby,
Půlku TV Tesla,kde chytneš leda houby.
Dám Ti půlku psaa Ty zas půlku dětí,Zbyde nám jen spoustamrtvolného smetí.
•
Zavři oči a zkus chodit jen tak .
po tenkém ledupo kapkách jedupo listí stromůpo střechách domůpo tenkém drátupo jarním blátupo tichu nocipo chuti moci
. ještě chvíli buď sám sebou.
(bez názvu #1)
Naklepáno na dřevo slov je právě dost,
nemá cenu předstírat, když jsem tu jenom host.
Všichni kolem zcela hladce komunikují,
jen já to stále neumím bez prskajících okují.
Nadě Z.
V hluboké noci představ a spánku,splétám Tvé pramínky do copánků,ovinuty kolem prstů jemností lákají,to se pak city svou křehkostí netají.
V hluboké noci plné hvězd,mysl hledá nejschůdnější z cest,nemá to lehké, když se svůdnou krásouvášeň a chtíč se na rozumu pasou.
V hluboké noci, kdy spát i je hřích,neb není nad spiknutí, pod peřinou smích,splašený kůň vždy velí: Jeď. Budoucnost není, vše je jen teď.
Opět Veronice
Potkal jsem inspiraci,jenž uvnitř hřeje a šedou prácibarví do zelena.
Potkal jsem inspiraci,jenž v ladných tónech bluesdychtivě čeká další kushudby, co v uchu lahodí. To pak rázem starosti zahodía cítí se volná jako vlaštovka.
Potkal jsem inspiraci,co žene mi pero po papíru,v chování zná tu správnou mírua potají se směje, když čte další tajný vzkaza mě běhá po zádech mrázjak tentokrát to dopadne.
Poklona Veronice Sekerové
Když bledá zář měsícepadne na Tvou tvář,co jiní nedoví seodhalí jen snář.
Když ranní rosa zastudí,bosé nohy v trávě,ještě moci chvilku takhlesnít při ranní kávě.
A pak v práci, nevinná,plníš mlčky úkoly,netušíš, že každý denmotáš hlavu okolí.
A tak prostě nezbývá minež napsat tyto řádky.
Ty tu nejsi ...
. nejsi tua není tu ani Tvůj svetr
nejsou tady Tvoje botya ani Tvoje košile
není tu ani kousek z Tebe
není tu ani ta krásná vůně, kterou vžycky hltám plnými doušky když jsme spolu,není tady, hledal jsem ji po celým bytě a prostě není, nikde.
Žaludeční
Třepe se mi žaludek,když si představím jak se nemám rád.
Třepe se mi žaludek,když si vzpomenu, co jsem všechno udělal.
Třepe se mi žaludek,při něžných tónech odpuštění.
Třepe se mi žaludek,když řekneš mi: Jsi nevinný.