SYNEK

Ještě ráno jsem zaručeně věděl, co chci říct, a co teprv večer, to jsem to snad i říkal, a teď je odpoledne a já nevím dočista nic. Vím, že jsem mluvil o šatech, do kterých mě navlékli, vlastně jsem se do nich navlékl sám, a co byly tak nepohodlné, že se nedaly svléknout. Netuším, co to mělo znamenat a kam to mělo dál vést. Představte si, že jste navlečení v šatech, které vám nedovolý vydechnout, nadechnout ano, ale ne vydechnout, alespoň ne tak, jak bych rád, to znamená tak, až vám břicho zapadne hluboko pod hrudník, který už je tou dobou tak propadlý, že se tam to břicho stejně nevejde, a nemůžete pokrčit nohy, protože nohavice jsou tak naškrobené, že se nedají ohnout, a jak si potom dát kolena do díry, která zbyla po propadlém břiše, jak dostat kolena pod hrudník, a jak to všechno překrýt lopatkami, co jsou velké jako lopaty.