Písmák Co teď?
Mé srdce kvílí,pochyby sílí,zkazily jsme moc a nevím,máme tu moc.
Vzít všechny ty jizvy zpátky,říct konečně - ty jsi má a já tvá taky. Teď dlouhá je noc a temný den,chci pošeptat ti: Buď má jen, má krásná hvězda jediná,co v noci ke mě uléhá,co na cestu mi svítí. Bez ní jsem v .
Jaká jsi?
Jsi má kopretinka, co hrozně líbí se mi. Jsi kvítek co mi dává moc,když vítr se zvedá a kapky padají k zemi,i tehdy chci říct,že miluji Tě moc.
(a když budeš chtít, vezmu Tě za ruku,políbím Těa budu s Tebou každičkou noc)
Jsi...
Jsi jako vítr.
Něžný vánek před bouří,
v bouři nemáš smilování,
a pak se ztrácíš,
Poslední sklenička
Úterní večer, ničím se nelišil od těch předcházejících, bylo okolo půl desáté. Dany se dovalila domů, unavená splnou náručí papírů zpráce. Nejdřív se usadila na gauč, nohy si dala na stolek před ním a nalila si první večerní skleničku. Spožitkem přivoněla kté hnědé tekutině, vkteré plavaly kostky ledu.