Písmák Záznam myšlenky
Nenacházím se v situaci zrovna nejlehčí, od té doby, co zaslehla jsem mollovou
tóninu v rytmu dalekého volání, tam, až do hor, do hlouby hor, kde nevidíš na jejich špičky, jež překrývají oblaka tak křehká jako holubice bílá, a právě proto má slza stéká. Mlhávé dálavy plakat nemohou, jejich prameny se nezvednou.
A tak volám do těch nejsvětlejších míst, kde zachtělo se sv. Janu křtít.
Láskou rozkvetes a laskou vyzrajes
Jak krasne a bezstarostne je detstvi,
mas-li ho.
Jak krasne a ustarane dospivani,
to je s urcitosti.
úryvek z mé teorie
Mylím,že nekonečno je proto,protože je existence a naopak.
Myslím,že když nevím,zda mám duši,stačí se podívat do očí druhého.
Myslím,že láska existuje-v nekonecnu ji pozname vzdy.
Přechod z úzkosti do deprese a přechod z deprese bez úzkosti do...
Nemohu spát a myšlenkou se prohlubuje můj stav úzkostný.
Je už dvanáct a myšlenkový proud je k nezastavení.
Náhlé uvědomnění si tohoto proudu převádí mě z úzkosti do
deprese.
Cítím to
Velkým lékem je volně proplouvat životem a ten se stane,snad,živou vodou-bez záplav. Paprsek prostoupí hloubkou tvé živé vody a prohřeje
Tě natolik,že čistá láska splyne s přírodním prostorem :-)
Chci tip
Už si tam byl člověče.
Na co čekáš.
Běž.
Ke startu,připtavit,POZOR.
Arktický vzduch
Světelné signály od obzoru
připomněli mi náhlou změnu
po příchodu jara, krásně letního,
avšak arktického vzduchu.
Dokud nevyschne svěží ráno
Proplouvám rákosím,vodou,
která se nečeří.
Sluníčko pěkně pálí a kůže
na mém těle voní levandulí.
Je tak lehce
Jemné pohlazení vánku
uložilo moje tělok spánku.
Křiklavě zelená,čerstvě jarní tráva,
do které jsem se tak bezstarostně položila,
Maminko,kolik ještě dní...
Maminko,kolik ještě dní.
Vydala se na cestu životem a přitom zapoměla na základní potřeby v něm.
Vznášela se v oblacích,až spadla a probrala se. Vše okolo ní bylo tak živé, lidé kolem.
Bílá s Červenou,krvinky,můj tep
Zpívej s kostelními zvony,
vždyť jsou to právě ony,
co rozhoupaly svět k večerní,
splývající náladě,
Vím,co chci
Vím, co chci
Vlny dotknuly se břehu.
Slzy rozpoznaly tíhu hříchu-
vůči sobě, vůči světu.
Kdy je člověk opravdu opuštěný ?
Kdy je člověk opravdu opuštěný .
Základem je pro nás rodina, pokud jsou zde vyhovující podmínky pro rozvoj osobnosti, pak těžké situace zvládáme snáze. Pak je ale druhý faktor,řekla bych vnější, a to okolí ( škola, kamarádi. ).
Mám pevný základ
Mám pevný základ
Vybočila z cesty nejednou.
Vrátila se zpátky.
To všetvoří strom.
Náhlá změna
Náhlá změna
Slyšela jsem, viděla jsem. Přesto stále hledám pravdu. Pomalu se však k ní dobírám,že by změna. Ne,ještě se mám co učit.
Chvilkový stav
Miluji teď.
Nehnu se z místa
čekám na čas -
chci vstoupit do ticha
Vzpomínka
Pomíjivá, ale živá
teplá i studená
Nikdy ji neuvidíš dvakrát stejně,
ucítíš ji, nikoliv z nitra,