Písmák Prolog
Rozhodla jsem se, že napíšu novelu. Ano, pravou nefalšovanou novelu na hodně stran a řádků. Bude o bílých nohou a pažích, o pánských záchodcích a dámě, co myla okno – jen tak vsilonkách a vzimě, o zrychlování zástav srdečního svalu, o nevzhledných uklízečkách, o pseudointelektuálních hrátkách a nemravných schránkách, o všech hladce upletených svetrech na tělech znechucených poživatelů pokrmů ze školních jídelen – jídelen páchnoucích spadanými řasami kuchařek a posluhovaček u špinavého nádobí, o rozpadlých nehtech dětských potvor, co každou volnou chvíli chroupají sladkosti ze shnilého ovoce, o nedotčené komunitě slimáků sklobouky a vobleku, o přesnosti všech chytrých horákyň, které se stejně neprovdají, protože ten, kdo se chce ženit, si raději vezme mlčenlivou slepici. Bude právě o těch slepicích, co nemají svůj vlastní mozek snápisem VLASTNÍ SLEPICE.
záplava
Spodlitinami na krku probouzím se tebou – záplavou světla
Průsvitně kolem dívám se
Vidím bar – sopilým osvětlením
A stejné tváře – všechny stejné – bez Výrazu
pivní idea
Ráda bych pochopila životní filozofii pivního
tácku
Chtěla jsem říct – milovat jako pivní
tácek
věděla jsem labuť
sedíte a prostě víte
víte že nevíte vůbec nic ale tolik byste chtěli vědět protože vědění je krásná věc
absolutně mi zmizela inspirace a já teď jen tak sedím a prostě nevím
ale chtěla bych vědět protože atd.