Písmák Zastaralá
V závoji který netíží,
ve vůni růží krvavých,
tiše se nese lehký smích.
To hvězdy jen k zemi shlíží,
Od ní
Měl jen pro sebe celý svět,
přitom prázdné ruce,
v jeho duši zel růže květ,
pln krve z pozdních červánků,
Stmívání
Miláčku, miláčku vstávej,
už další lež ve snu nehledej,
tak přitul své tělíčko ke mně,
dokud slunce se dotýká země
Sv. Terezička
Vznášelo se to na okraji mého vnímání.
Hustá mlha halila její tělo-
tělo plné hnisajících ran,
tělo nelidsky hubené.
Jezevec
Nemyslete si, že spadly hned.
To ony jen tak postupně, polehoučku.
Zprvu to jen zacinkalo.
Starý jezevec vystrčil nos z nory
květ
Svítalo a já spatřil tě v lukách kvetoucích
v záři vycházejícího slunce
a věděl jsem, že milovat jinou nebudu,
ne již nikdy, nikdy více.
Havrani
Obloha černá je,černá jako noc,
temnota vpíjí se do mých očí,
kryji je rukou, temnota má hlad,
jako had svíjí se a křičí.