Písmák TRAKTÁT MUSCULUS COELLI
TRAKTÁT MUSCULUS COELLI
A začíná tát ten tlustý krajíc vždy někde u Havlové studny. Na tři prsty namazáno nebe.
Tak líně, tak líně všude je,že den z rámu na loučepřidušeně odkapává.
Necháváme na chodníkujen sousedovic kočku Lízu,květinářku odnaproti.
Loď bývá vymyšlena znovu
LOĎ BÝVÁ VYMYŠLENA ZNOVU
Malá plachetnice v každodenním moři v mělkých vodách stavitele čeká.
Náprsenku načechranou věnuje jen občas v zem. A očím víčka od snů, kterak láhev dospává se k odvaze:
Zas jednou zvednout kotvya zapomenout na racky Tři kolébky uzřít,zpět přibýt ke zlatému domu.
Starosvětská
STAROSVĚTSKÁ
Žebřiňák klouže z pole do dědiny. Svou úrodu sedlákveze tiše,rmutníček a motouzy deštěz hladového kraje. U hospody na to smutnénaloží vápno pro bílé stavení, únavu zamete náprstkem a zatočí knírhrdým až do nebe. Později opět zapřáhne kdomovu.
Řeči
ŘEČI
Starý jemlýn na krocení větru. Snad padávají slova zněj,tak krásnáslova, jakoby náhoda zlomeného vazuoběťi pro slečnu de
la Mole.
A přesto točíváme kličkoulaskavéhoslovostrojedocela pravidelně. Stojíce uvnitř i vněnazí i všelijací až do potu.
Perioda draků
PERIODA DRAKŮ
Kovový plameňákdo větrných strání klove. Až krajině do čepice vrážía ztuhlost za krk padáa hrdost do srdce; Zbaletního kusu, vpád rekvizity mizí rudozlaté. Spolykány po listech.
Je rok těžší, ale cestou kautobusu tančí kovem poezie –jen hrst notpro narovnané oči
vKdes Duru.
Hádavost forem nepřežitých
Až budem úplně jednoduší
až budem cípkem tak akorát
a bude duším jedno úplněk
až citu žněmi ztrát ubude
.......
Rubáška bílá ta ve tmě nošenáhodí se bílým k bílé ke kůžive dřevě v postýlcechce se spát srdciže
rost' lživě strom plodů neužil
Rubáška bílá ta ve tmě nošenálíbí se líbí černavé zemičlověka položí zlehýnka k srdciobejme hlínou jak kadeřemi
Malá modlitba za bílo
Chci ještě zimo Pouťová ženoBys ke mně do KšticPřišla co nejdřívA přeprala žár letničekNa kabát moudrého mužeNa lopatky dostalaMé šediny
Není to k partii šachu přemlouvání Královně bych obětoval chtivěI svůj půllán rozoranýJedinýVrásek summitO pokušení křídel věží By vrány Holínky mých pěšců černéByly rozehnány
A zná snad někdo skrýše lepší. Před zobáky damNež obléct chladA pole v pléd bílý. A i kdybyTy Jinovatkou celá zamoučenáPřijď brzo prosím K bláznům do KšticZimoke mně
Co nejdřív
Večer
Na loučkách pesPacky si hryzalTmou sápal se do krveTak po vsi podivně Chodívá vodaDo kůží někdy husina
MrholiloA v kapkách večerSvlékal dům těsným čímkoliJen trochu lekal V sklo oči dětem Za humnem Však býval často a vším Obyčejným psiskemSnemI medvědem
MrholiloTak přišel do vsi A krokem i bylI po kapkách smutek došlýS ním přišla voda Líně,teskně,divněZa humnem Z té vody svět zlýV něm nahý já(Má směšná husina)A moje malé líto
Mrholilo
Zhasínání plamenem
ZHASÍNÁNÍ PLAMENEM
V skon loučí dům postavita vdechnout závoj podvečera. Zpravit hlasem řasy ženy.
Že přijde tma. Zas tichounce že slavík,zpěvák v sádku čeká
Na milost chvíle.
Nad dědinou sad
NAD DĚDINOU SAD
Můžeš mít spolykána ústa rybou. Zavřený zvykemdo strohých vrat. Dlít vheraldickém tichua klepadlem zvávat pod šapitó.
Stromům, nad dědinou nezalžeš: Očima hlučná ticha.
Věže v polích
Z babičky vrbynebe bílý dým
Namaloval starci kousek humnaŘasamiklidu na polích
ROSTOU VĚŽE
Den takto hrává na lasturuKdyž smíšek nezbedavyšlapuje z kruhu a kroky v obilí
Jak chutnají slova v poli
Válka cukřenek
Zas touhou emblém starých římanůstříbrným čelem kráčí k paráděSymboly moci matek synovéDo bitvy jdouA sladce kopím Snad jdou i ke slávě pokud však ze Žil svým,
své krve neodsypou
Oči havraní
Mluvte oči havraní,vlam pískům studen do noci,čím plynoustálým nad námi,tak nezvaní,tak nezvaní
A proč v nich líhám bosý.
Alod od pradávna
Alod už od pradávnaBrázda knutoua zrána rybníkje hladinou nížA víc lípa stoletou
V ní přerozumné přítelkynědo kaluží střapci dřepíVěštkyně jackpotu jarastrázně straní si klepy ptačí
Jen zima jediná jde do vrásek,navykla potu lidíNeodtáhla se stromuA k ránu spolu mluví pylním tancem
Jak květy šedin na dědinách
Soukromá válka člověka a ticho
Smutek ženy a ladnost auta křísly o sebe
jako když opilý tambor v červáncích
upustil buben
Mohl to být kdokoli
Prameny noci
PRAMENY NOCI
Inkoustem vlasů zhášen hřeben.
Plaňky plotům schovaly se do tmy.
A kdosi hlavu vpěst svou zasil.
Písně na ostrově Život
PÍSNĚ NA OSTROVĚ ŽIVOT
Na návrší prší. Padá voda. Šípů pašijový šikkraji do dlaně.
Voda padáNa návrší nepohoda.
Ráhna na anděly
RÁHNA NA ANDĚLY
Titána nehledej. Setne hlavy. Zhrdých límců.
Zvídavě vcházíuzrálí jsme-li.