Na vahách
Je to šance co čeká na tebe,
Je to dar který jsi vždy chtěl,
Je to kopec, jenž lze náhle zdolat,
Také píseň,
reinkarnace úsměvů
Zrovna mi přeletěl nad hlavou, jenže já už se po něm znovu neohlédnul.
Další…
Tolik, kolik jsem jich zaznamenal vpár okamžicích, a nebylo jich vůbec málo, se mi už dlouho nepovedlo. Někomu se uchechtnou, někoho jen pozdraví křídly a někoho si vůbec nevšimnou. Taková úžasná zpodobňující situace.
intersubjektivita
Proplouvám ranní kocovinou,
stěžkostí sobě vlastní.
Vhlavě továrnu na plechové karoserie,
emise vplicích již dávno překročily normu,
Žalostné eklipce
Rozpůlím žiletku
je tak rychlá
mrazivě vášnivá
leč přesto tupá.
tramvaj
Jedu noční, zářivě žlutě osvětlenou tramvají…
Venku je zima, kdežto tady mi teplo vrývá do mozku neskutečné myšlenky.
Je tu spousta lidí, ale já pozoruji jen hodiny, co vysílají do zhustlého vzduchu, tady ve vagoně, jasné a přímočaré paprsky, jenž mi odpočítávají stále další a další okamžiky mého zbědovaného a pravidel zproštěného života…
Propustka
Dva malé papírky
leží teď přede mnou,
dva malé papírky
čekají na nás…
Díky
Díky za každý nový den.
Díky za radost.
Díky za štěstí.
Už vím, že to není jen sen.
Zimní vinohrad
Ticho.
Posvátné ticho,
mísící se sjemnými zvuky kapek, jež dopadají lehounce tiše,
ale snaprostou jistotou na betonové hrazení,
Pátá stěna
Chtěl bych mít pokoj spěti stěnami,
to proto, že země je kulatá a všechno má svůj tvar,
to proto, že voda protéká řekami,
to proto, že pátá stěna přijde vzmar.