Ú. plně mimo....
Každá noc je mým snem o světě, dalším neprožitým dnem…. Čím to, že se začíná stávat noční můrou. Zlým snem o Chvilkách touhy, absolutně nejnižších, bezpocitových pudů vautě zaparkovaném in the middle of industrial zone…. Je snem o hodinách protančených vohlušujícím rytmu/rytmu.
Myšlenka
Zavytí vlčí,bziknutí vážky.
Pro stáda srnčí tlející nažky.
Nizoučko nad zemí letí křídla ptačí.
Vpletené do trní roucho beránčí.
Pohádka
Vstupuje do síně plné světla a třpytivé nádhery. Bílé šaty až na zem,smutnou tvář a bosé nohy. Závoj se jako ranní mlha vznáší lehce,lehoučce nad jejími zády. V útlých dlaních kolosální puget,vlasy stažený parádní stužkou a pohled upřený někam do neznáma….
Králíček
Poslouchám,ptám se a nenacházím slov,
utíkám před vaší záští,
která tíží mě jak kov.
Tam mezi bílými plášti
Rytmy
Dlaně se odráží od zvířecí kůže,natažené na dřevě…. rychleji a rychleji se kní vrací. Jedna za druhou -bum,bum,bum…. bonga zní setmělou místností.
Naopak
Naopak.
Zakopnu o flašku a letím hlavou rovnou do nebe.
Slunce nám vychladlo a zmrzlá kaluž už nohy nezebe.
Jeníček hulí ganju a říká jí směle Mařeno.