Depresnice.

Jako každé ráno,si má matka ani dnes neodpustila rozervat tmavé závěsy na mém okně a vrhnout na můj nic netušící nevinný obličej smrtelné světlo. A co hůř. Neodpustila si ani obyklou větu HOLA HOLA ŠKOLA VOLÁ,za kterou jí nenávidím víc než za cokoli jiného co mi obvykle provádí.
S vražedným pohledem krvelačného zvířete jsem se posadila na postel a snažila jsem se uklidnit.