Písmák Slova
Slova Žlutá barva žárlivosti Havran symbol hladovosti Kuře pocit bezmocnosti Lhostejnost synonymum netečnosti Víra projev poslušnosti Přiznání síla statečnosti Smrt zdání konečnosti Vražda zájem nenávisti Právo cesta bláhovosti Slova pouhé zbytečnosti A proto říkám: Dosti Těchto nesmyslných smyslností Usmrcena vlastní tolerancí nad hromádkou cizích kostí pláču a mlčím.
V soukromí pavlačových domů
V soukromí pavlačových domů V soukromí pavlačových domů uvěřím v Boha V soukromí pavlačových domů svěřím se Bohu V soukromí pavlačových domů svěřím svůj život do tvých rukou V soukromí pavlačových domů utonu v hlubokém, tichu A pak možná tvůj hlas či dotek a možná taky krutá realita vytrhne mne z tohoto sna
Střepy
Střepy Střepy z rozbitého obrazu který jsem nosila v sobě jsem vyhodila z okna na studenou dlažbu z kočičích hlav A kočky nahlas zamňoukaly a hladově spolkly moji tvář A najednou se stalo to co muselo se stát: ztratila jsem se v sobě
Jana
Jana Hlavní roli včerejšího filmu jsem hrála já Byla to dobrá role Hrála jsem sebe samu Bez přetvářky bez lží a podrazů s ledovým klidem jsem hrála Janu Úspěch zas nebyl tak velký abych hrála dál. . a proto končím a s úsměvem zdravím kata
Mokrá nahota
Mokrá nahota Pláču. Pláču Brečím Řvu. A slzy Které nepatří někomu ukládám do kbelíku Nepatří někomu Patří nikomu Nikdo jsem já Jsou to mé slzy. Sbírám své slzy jako někdo sbírá hloupé odznaky za hloupé zásluhy Směju se, ale smíchem svým stávám se člověkem proradným Upřímnosti v smíchu mém Je jako šišek na stromě ovocném A až budou plný ty nádoby vody slaný budu je lít mezi mřížky kanálu Udělám tam z lásky ke krysám malou mořskou idylu Zatímco budu mezi lidmi hnít budou se ty krysy skvěle mít Ve svým krysím životě budou se koupat v mé mokré nahotě Krysy spatří moře Moře bez duše Budou se koupat v moři slz.
Bílý dům
Bílý dům Hoří dům. Velký bílý dům Už dávno není bílý Už dávno není velký A shořely staré dopisy dřevěná flétnička sirky v krabičce vybuchly v momentě shořela kolébka židle i stůl shořelo dětství shořely knihy i doklady shořela bílá hůl shořelo dříví u krbu přichystané všechno se ve chvili v popel proměnilo sny i vzpomínky Všechno je pryč Žárlivé scény před hořícím domem Ztracená orientace v životě V ústech chuť po ořechách Hořká a smyslná Žárlím na tebe, Viléme. Žárlím na tebe, Jarmilo. Žárlím na tebe, Hynku.
Šeď
Šeď Čas Nezbytný společník tvého bytí Čas Dech Tep To vše tě vyplňuje A v tom nepřehledném zmatku se zmítá duše Duše opuštěné dívky Opuštěné. Vždyť nikdy nebyla nalezena Pochybuji zdali vůbec je nebo byla Zády opřená o otlučenou hřbitovní zeď přemýšlí Dlaní hladí tu kamennou krásu A touží s ní splynout Být stará milion let Být šedým chladným kamenem a dívat se na hřbitovní kříže na malé a velké rakve Pozorovat půlnoční reje mrtvých Celou svou duší vnímat krásu a neštěstí lidí Smrt Pochopit smrt a její zákony Být součástí něčeho Zapadat do celku Vědět, že beze mne by. Zase ty hloupé iluze Vždyť i kámen se dá nahradit. A slzy Stékají po zdi A kameny je žíznivě vpíjejí Konečně Kámen pohltil můj smutek a já odcházím.