16.9.2006
Když slunce prstem pohladí tvou tvář
a rozzáří úsměv na skráních,
pak mé oči láskou zablýsknout
vstříc tvému čekání.
17.9.2006
Chytni mě za ruku, vysvlékni očima,
zruš mojí mbranu, oblékni polibky,
zapoj ochanu, dostaň mě do varu - už nemám námitky.
Smutek a slzy
Smutek je děsivá
dusivá peřina,
pokrývající nejcitlivější místa
tvého já.
Čas
Jedna,dva,tři,čtyři,
minuty běží,
nedělají pauzy.
Pět,šest,sedm,osm,
Proč ne ty?
Co je dobré.
Co je špatné.
Poznáš snad rozdíl zrovna ty.
Nevím.
Minulost
Nenávidím Tě.
Jsi jako můj stín,
ze kterého mám hrůzu.
Nastavuješ mi zrcadlo,
Čekat
Věčná pouť čekání
umírá pod touhou uvidět,
že cíl už je blízko.
Její mršinu pak,
Fyzické x psychické
Fyzická bolest má jen někdy moc přemoct bolest psychickou.
... vy ne!
Vesměs realistická,
hrubě cynická,
občas egoistická,
nutně arogantní,
Vzpomenout x zapomenout
Vzpomínky-
děsivá pakáž nočních můr,
které nemůžu dostat z hlavy.
Vryly se mi přímo do mozku,
Čtvero ročních dob
Jaro je rozpuk,rozednění nového roku.
Léto je horký dech zralosti,vášně.
Podzim je smutná,děsivá vzpomínka na vyprahlou zem.
Zima je krutost i radost padajícího sněhu.
(Petr)Klíč
Jsi klíč k mému srdci,
jak petrklíčk jaru,
tvá slovíčka,slůvka
mě dostávaj k varu.
Pozdě
Srdce prázdnoty
pro jiskřivá okna samoty
v dušičkách plných prázdnoty.
Vytlučený okenice,
Motýlek
Láska je motýl,
který zastíní svými křídly
krajinu od obzoru k obzoru.
Musíme si jen vždy dávat pozor,
Zapomenout
Chci upadnout do zapomnění,
do světa nicoty,
kde budu jen já a možná ty,
ty a taky třeba já,
Realita x absurdita
Zmatená chapadly
reality,
utíkám pod křídla
absurdity.
Všedně nevšední
Přenesu se transportem svých myšlenek
nad všednost běžného vědění.
Usnu s představou dokonalého světa
a naprostého očištění.
Procitnutí
Už semi rozpustil
růžový dým,
už vidím zas
realitu světa.
Takový je život...
Blázni a básnici se mají dobře.
Vytvářejí si svůj vlastní svět
a v něm vše co chtějí.
Blázni v něm pak žijí
Nepotopitelý
Jsi dlouhá ředa úsměvů,
které se v slzách topí.
Tvá sladkost rozplývá se
v tom slanym roztoku.
Deprese
Můj přítel je optimista
- pořád O. K.
- všechno je v pohodě
- Kde vidíš problém.
Srdce
V mém srdci klíčí láska.
Kolem srdce se začínají
omotávat úponky
divokých růží
Tak trp!
Trpíš jak zvíře,
já pro Tebe mám už jen pohrdání
a Tvé utrpení v mém srdci
nepohne ani vlásečnicí.
Poušť
Jsem vyprahlá žízní po Tobě
víc než Sahara.
Nevidím však žádný mráček,
který by mi přinesl vláhu.
S Tebou i bez Tebe
Bez Tebe - stesk.
S Tebou - krátká chvíle
možného porozumnění.
Když mě pak opoštíš
Tak jde čas
Jarní únav
plynule přechází přes
letní lenost
podzimní deprese
Střep
V hlavě mám Tvůj obraz
usídlený pevně,
jak střep
v zakrvácené ruce.
Společnice
Tvá tichá noční společnice
sedí na pelesti postele,
odchází s myšlenkou
na raní svítání.
Zrcadlo
Oslovíš svůj obraz v zrcadle,
i když víš,
že ti nikdy neodpoví nic,
co bys sama neřekla.
Anděl
Jsi mým andělem
temnoty a zkázy mé duše.
Tma tě objímá
jako hedvábný šál.
Totalita x identita
Moje kousky
reality,
pokroucený
totality.
Víš,co je to peklo?
Bodají do mě
rampouchy pekla,
tvrdé,řezavé i ledové
a přesto pálí.
Splín
Temnej splín a krutej žal,
žádnej pestrej karneval.
Spousta slz,deště a vody,
mlhy vzpomínek,krkavčí hody.
Čekání do nekonečna
Těším se moc,
až znovu uvidím Tvou tvář.
Blíží se noc,
já si nechám o Tobě zdát.
Sněží
Azase sněží.
Na židli kočka leží,
kocour se na ni kouká,
mě z vesela se brouká.
Pochod
Ťap,ťap - člověk.
Ťap,ťap - vlk.
Ťap,ťap - hlava.
Ťap,ťap - krk.
Volnost (snad...)
Vánek vlasy rozcuchá,
polštář tváře zvrásní,
pod peřinou přehřeje se
moje tělo krásný.
Víš co?
Jsi neohroženej asi jako deštný pralesy,
ale stejně jsi na to kápnul jako voda.
I přes to Tě doběhnu jako gazela
a vymňouknu s Tebou jako kočka.
Barvy
Zelená - život a naděje,
červená - láska i krev,
bílá - čistota,nevinost,
modrá - volnost i pád,
Tančím
Tančím mezi kapkami deště
na lasním palouku.
Připadám si lehká jako víla,
když tančí při měsíci.
Hlavou proti zdi
Boj proti větrným mlýnům,
ten nesmíš nikdy svést.
Jinak budeš jen bláznům,
ruku po papíře vést.
Zkažená
Jsem hřích sám a
mám za sebou jen
života půl.
Možná už jsem se
Noční můry
Sen tlačí mi na víčka,
ale já nechci spát.
Sny mám poslední dobou děsivý,
samou nenávist,krev a smrt.
Jen pro Tebe
Ležím vedle Tebe,
poslouchám Tvůj dech,
dívám se Ti do očí.
Nad námi je nebe,
Papír a tužka
Nepopsaný list papíru,
neořezaná tužka.
Kalhoty šitý na míru,
už ušlapaná cesta.
Ty
Jemně hladím
tvé pískové vlasy.
Věčně se topím
v tvých mořských očích.
Těžký život básníků
Sladká vůně tisíce květů
dolétla až sem-dopokoje,
kde u dřevěného stolu sedím-já.
Mám v ruce pero
Musím?
"Lásko,miluju Tě. "
Opravdu Ti to musím stále opakovat.
Podívej se hluboko do mých očí,
také to tam uvidíš.
Kolo štěstí a osudu
Vždyť štěstí je tak vrtkavé,
nikdy nevíš,co tě čeká.
Jestli slast nebo bolest.
To snad ne,
Soud
Sedím u soudu.
Na lavici obhájců sedí mé srdce,
žaluje mě mé svědomí.
Soudíš mě ty.
Stejná
Plamen svíce je jak bič-
šlehne,ale za chvíli
mizí v nedohlednu.
Vosk stéká po svícnu-
Lék na nudu???
Jsi-li jak pták na modrém nebi,
svobodný a šťastný z létání,
přemýšlím hluboce,zda nejsi debil,
co tu jen nudu zahání.
Otázky
Svoboda prý náleží jen ptákům a láska jen lidem.
Ale cožpak zamilovaný člověk žije v otroctví
a svobodný pták je každým nenáviděn.
Zdravá-nemocná
Jsem z Tebe láskou šílená.
Hlavu však léčit si nebudu
a srdce se z ní léčit nedá.
Když prší
Kapky deště dopadají na sklo
a vytvářejí zvláštní symfonii.
Naslouchám jí hodiny,
přece jí nerozumím-
Z pekla do nebe
Řekl mi:
"Záříš jak kočičí oči ve tmě. "
Vždyť ale byla tma,co tedy viděl.
Řekl mi:
Sny
Spím v hedvábí-
pod poduškou z teplé noci,
s hlavou na polštáři z květů.
Spím v trní-
Tak kdo?
Ty a já - musíme spolu být,
ty a já - nesmí nás oddělit
Ty a já - dvojice milenců
ty a já - dvojice šílenců
Demokraci po česku
Lehká jako pírko,
svobodná jak pták,
taková si sbírko
našich-českých práv.
Iluze
Tvé mořské oči
doprovází dva kormorány
do přístavu snění.
Sen jak obláček
Rozhled (nebo rozlet?)
Jsi jako pták na modré obloze,
svobodný a šťastný z letu.
Chceš-li však uvidět opět mou tvář,
koukni se dolů-jsem tu.
Vědomí a svědomí
Lehké jak pírko,
zmatené jek děcko
je mé vědomí.
Já nevidím všecky a všecko,
Vyznání
Jsi jako pták na modré obloze,
svobodný a šťastný z létání.
Chceš-li však poznat skutečnou lásku,
musíš se snést a chviličku poslouchat,