Písmák Opuštěné město
Šedý kámen brázděný kapkami deště,do zdí jsou vyryty mlčící tváře z jejichž výrazu nelze nic vyčístpod křížem ze spadaných květů třešněSnít. Poslyšte vy tajemné stíny, to vaše rudé oči nikdy nespatřily, ohně planoucí ve zdejší temnotě. Kdo v lásku měl tolik víryZbytečně. Obrysy domů načrtnuté proti oblozejsou němou výčitkou, ústy která už k nikomu více nepromluvíBůh pro mě schovával nebe v zálozeNeodpustí.
Barvy
Z palety nanášímzasna plátno svůj život,
víra v osud dobrájepro blázny,
kterým zůstaly všechny barvy neznámy,
a neslyší štětce svůdnýšepot.
Ledová královna
Byla jedna dívka která zmrazila mě krásou,
v očích sněhu vločky, jinovatka jejich řasou,
hlas jasnější než polární záře
a vlasy - to křišťálové rampouchy jí lemovaly tváře.
Slzy v cyberspace
Vzpomínám - je tomu už dávno.
Kdy zdálo se, že přátel mám tak málo.
Štíhlé prsty poprvé klávesnici hladily,
všechny smysly i rozum mě zradily.
Dopis
Dnes v noci vzal jsem do ruky pero.
na stůl mi dopadal měsíce svit.
Světlo dne zmizelo - vyhrálo šero
a krajinu prostoupil podivný klid.
První sníh
Po roce napadlsníh - bílý,třpytivý a krásný,
stačímu v ústretyudělat jeden krok rázný.
Podobně vypadámožná samo nebe,
jen kdyby zem nehýzdily, stopy tvé krve.
Pro Andreu
Láska. Co je to láska.
Láska je jen fráze
a každý občas ptá se
proč miluje a trpí,