Písmák strach
Nenávidím ho, je nezvaným hostem, který přichází jak chce a kdy chce, ale většinou vtu nejméně vhodnou chvíli, kdy ho opravdu nepotřebuji. Ve chvíli, kdy před ním není útěku, kdy se nemohu ani bránit a musím ho trpělivě snášet. Nenávidím ho za to, jak moc mě trápí. Kdyby vedle mě jen seděl a díval se na mě, ale on se mě dotýká, lepí se na mě, snaží se mě obejmout a dusí mě.
Přání
Ptal ses mě, co bych si přála k narozeninám…. dlouho jsem přemýšlela, ale mé přání jsi asi nepochopil. Moc bych si přála anděla…svého vlastního anděla. To proto až mě zase všichni opustí, otočí se ke mně zády a budou dělat, že neslyší mé výkřiky, on jediný neodejde a uslyší mě…bude se mnou, držet mě za ruku, bude mi vyprávět pohádky, hladit po vlasech, jak to mám ráda, bude mi zpívat ukolébavky, abych už mohla konečně spát.
Beznaděj
Už jsi někdy viděl opravdovou lidskou beznaděj. Ne hysterii, sobecký pláč a tak podobně, ale prostě beznaděj a obrovskej strach znejistoty. Ne. Já jo…teď ji vidim, koukám na ni.
pro pana V.
Před několika dny bys měl narozeniny. Popřál ti někdo aspoň vduchu. Popřála ti ona. Vzpomněla si na tebe vůbec.