Písmák Mar-kytka
Setřu ti prach z lísktů okvětních
Kapičkou rosy svlažím tě po listech
Pro krásu dne a těch zítřejších
Abych zas mohl přivonět
Nový den
Vstávat
Vyčisti hlavu od průstřelu ránem
cigeretou a kapkami alkoholu
vzdezinfikovat všechny otevřené rány
Neznámé
Neznámá, nocí bloudícíV měsíčních snech štěstí nehledejjsou slova krásná, která říkáchladivé masti, stříbrný třpytjsou dlouhé noci, když se stýskájsou rána, když můžeme se probudit.
Upír
Ještě jednou dotknout se krůpěje rosy na tvém rtu
dlaní svou setřít ti zbytky deštěm rozpitého make-upu
sčísnout větrem rozcuchané vlasy loukou vonící
osušit slzy na tváří štěstím zářící
Ranní mlha
Sehnuté postavy v pláštích tmavých
těžce se brodí mlhou ranní
pomalu dlouze spolu sami
uprostřed cesty usínají.
Věnováno M.
Bez názvu na obalu
po krátkém prologu
v chybícím obsahu
zmíněno v úvodu
Utopenec
Utopen v kyselém láku
V hospodě na pultu s půllitrem
Čekání na zázrak kolem krku
Na jaře, pod rozkvetlým kaštanem
Co odvál čas?
Srdce mé je smutkem vyčerpáno
rozum selhává mi zas a zas
jakoby všechno jen se zdálo
nebo to dávno odvál čas.
Sobotní noc
Tak dlouhá noc a ráno nedělní v nedohlednu
venku za oknem hustě žlutě sněží světla lamp
s doutníkem v ústech v křesle smutně sedí sám
a pozoruje snahu můřinu utéci za světlem, co jí spálí.
Barevní
Jitřená bolest jarních pupenů
když derou se z hloubek citů ven
vytrysknout vzhůru do světla pramenů
ze zimních smutků ve sluný jarní den
Země
Chtěl bych být zemí
dychtící po kapičce potu
po krvi, po spermatu
Chtěl bych byt zemí
Svlékání
Svlékáš mě ze snů lásko má
svlékaš mě první jediná
a já tak věřil ve svůj sen
a teď se cítím podveden
Malíř
Vstoupil do pokoje a jen tam stál
Nic nechtěl a nic neříkal
Díval se divně,v očích měl chlad
Na tvře rumělkou začal malovat
Pak budeš jiná
Mizíš mi z dlaní
ještě pár chvil
pak budeš jiná
uprostřed ulice a zástupu lidí,
Básník?
A přišel podzim, barev to kvas
listím si zdobil básník svůj šat
s úsměvem světu svou báseň pěl
o lidském žalu, proč nám vyprávěl
Okvětní lístek
Urostřed záhonu růží stála
jediná bílo-žlutě rozkvetlá
zářilá krásou - netrhána
v paprsky slunce vpletená
Květ růže
Zrána rozvil se maličký růže květ
titěrných kapiček rosy si lok
s prvními denními paprsky slunce
s prvními doteky ztrácel svou nevinnost
Čekání na ....
Sám za oknem v závěsech ukrytý
bez hnutí na židli hodiny sedával
v myšlenky svět svůj šedivý
skrze sklo život vídával
Kytice sněženek
Je celá přikrytá
tím bílým prostěradlem
mezi čtyřma stěnama
obloženejma dlaždičkama.
zasnena
Zasněná, nádherně zasněná
sní o dálkách a něze
kdy. usíná zase sama
dla. ební kostka obklopena tisíci
Slzy
Zlatavý příkrov ji. přykryl hnědou báň
sedé slzy přinásejí sílu . ít
starý strasák utíká smutkem hnán
alespoň z lou. e slavík chtěl by pít.
Na statku
Jeden subjekt má svoji váhu. Jeden subjekt je z
perceptivního aspektu strukturovaný a kolorován
barevností. jeden subjekt je utvářen a má své relevantní místo ve světě. Jeden subjekt může být
jak předemětný,tak nepúředemětný,utvářený různý-