Končí

hezká básnička, nutí k zamyšlení nejen nad osudy koní. *t

Jenže staří koně se za jinou než jateční cenu neprodávají. Například jsi najitelen turistické jízdárny. Máš koně kteý už má svoá nejlepší léta za sebou. A ty si nemůžeš dovolit jej živit. Prostě na to nemáš finanční prosředky. Co uděláš? Je několik možností. Opravdu ho můžeš prodat na jatka. No a nebo ho můžeš prodat za jateční cenu lidem, kteří ho budou mít pro radost. Prostě na dožití. oni si nemůžou dovolit koupit drahého koně a ani třeba neumějí jezdit no a k tomu je dobrá jateční cena. Kůň má klidné stáří, oni mají radost, a ty máš dobrej pocit. Podívej bez okolků, tříleté hříbě po mé oblíbené kobyle, kterou dali majitelé na jatka, mi utratili. Jediná kobylka co zbyla z metčiny linie. Proč? Zřeejmě se nechtělo utrácet za veterináře. Svět je hnusnej, ale když mě se z tý básničky chtělo brečet a potřebovala, jsem dát vědět, že jsou i lidé kterým záleží na koních.

Takový básničky píšu místo toho abych brečel. A co se týče jateční ceny - chytllas mě za sklovo. Samozřejmě, že koňský důchod schvaluji.

Bez jakékoli ironie předpokládám, že se chceš spíš bít. Udělá to nekoňák a nepatří mu kůň do ruky. Když prosadíš do zákona, aby se lidem, kteří jsou ochotní starého koně za jateční cenu prodat, koně nesměli dostat do rukou, přestanu takové básničky psát.

A je to tu zas. Tohle udělá jenom člověk nekoňák a tomu kůň do ruky nepatří. Promiťe, ale já se musím být za svuj vztah ke koním.

myslíš, že kraje svého mládí zapomněl? Že nevzpomíná volné pastviny? Stesk snad smí cítit člověk jediný? !!! tip

Možná to není napsané nejzářivěji, ale ten konec... zamyšlení... nutí mě to ptát se, teď když kolem nás všude jen tak zabíjejí a spalují zvířata... kdy přijde řada na nemocné lidi...?

To mě práve napadlo už dost dávno.

Vzdávám to... používáš u všech básniček příliš stejný styl psaní, aby to bylo poutavé a vracíš se ke stejným tématům a myšlenkám...