Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNa rozloučenou
19. 11. 2003
1
0
1821
Autor
Skleboun
Zelené oči, světlé vlasy
a úsměv, který netroufá si
změnit se v něžné políbení,
které touhu v lásku mění.
Však ústa tolik rozechvělá
přiblíží se a nedůvěra
zmizí s dotykem jeho rtů,
ne nepodobných sametu.
no já si původně myslel..že to je taky..rpo Pavla...
ale je to fakt..ze života...
Já nevím, mně připadá dost osobní... nějak mi připadá, že jako ne-Pavel do toho nemám co kecat :-)) asi jsem paranoidní :-))
Bacil:wow...tak to jsem nemela v planu...akorat jsem si rikala, ze jsem konecne napsala neco, co neni tak osobni a je to o pocitu, kterej zna kazdej...tak nic :))
Tak dobře, čistě formálně Ti tam rytmicky chybí jedna slabika ve čtvrtém verši :-)
Já ten pocit - asi už neznám, nebo co :-(
Bacil:hm, uznavam, ze prvni cast toho prologu(o LiTerre) mozna neni uplne spravna, ale nechapu, proc jsi nepochopil basnicku - vzdyt prece neni tak konkretni, je o pocitu, kterej zna kazej a kazdej den se deje tisicum lidi...proc bys musel byt zrovna Pavel, abys ji dokazal ocenit? To mi prijde divny - muzes mi strhat formu nebo tak, ale tohle nechapu...
Nevím... mně je cizí dělání tlustých čar za Písmákem a vstup s famfárami na LiTerru. K básničce - nevím, to by asi musel onen Pavel...