Cit v poutech zapovězení

Láska zapovězená (či není snad?),

je hořkou solí v ráně krvavé.

Co krásné jest, to bolí.

Červánky večerní - melodie barev,

když zahoří Ti v očích

a na Tvých rtech úsměv vykouzlí,

tu spoutávám svůj cit,

však zalykám se touhou.

Bolestně toužím po tom,

co nikdy nemohu mít.

A to, co mohu mít,

je nad mé síly přijmout,

byť bych sebevíce chtěl.

Miluji Tě srdcem horoucím -

má láska, svazek růží,

drobných veršů a nocí bezesných,

je marnou snahou uchopit slunce.

Jsi nádhernou ránou mého srdce.