***

Když zmizí denní jas,
zaplaví tma hru krás
beskydské krajiny
a svět změněný je jiný,
těžce chvějí se listy
a vzduch tehdy ještě čistý
hraje si s listem na schovku už,
starý chasník zvedá nůž
jen tak pro zábavu rád,
a podzimní červánky začínají hřát,
stromy si povídají tiše
a po oblacích o klidu píše
Saturnus pohádky veselé,
hubu, tu má z ocele.
Na ostrově uprostřed jezera
lesní žínka některá
tiše věnec věje si,
stonek ke stonku přivěsí
na hladině jezera jest
vidět svit hvězd
a do nich měsíc pad,
a začal hrát
o čase, který už oblohou svítí
a že satyrové lití
jej nikterak nestraší už,
vždit má svit a má nůž.
Tak jako vždycky,
na Beskydech je idylicky.

---