Snění

Každý večer sám,když usínám
vzpomínky způsobí,že před očima Tě mám
o krásných věcech s Tebou rozmlouvám
a přitom svá ústa zavřená mám.

Pouze rty Tvé se usmívají
a něco něžně mi namlouvají.

Jsi to Ty,proč do života znovu chuť mám,
díky které krásné city poznávám.

Je to překrásný sen
jen škoda,že už začíná den.

Blíží se konec snění
neboť je čas probuzení.

Proč se to musí jen zdát,
proč nemohlo by se to stát,
proč musí se mi jen snít,
jak krásné by bylo spolu být.

Svou přítomností zamotala jsi mi hlavu,
proč jsem tomu podlehl a rád,otázku si kladu.

I na tu otázku odpověď si dám,
moc dobře ji znám,ale nevnímám.

Stále se mi zdá,jak Tě objímám
jednou dlaní tváře a druhou vlasy jemné hladívám.

Ve vzájemném objetí,
o čase ani ponětí,
jeden druhému vycházíme vstříc,
je škoda rušit ticho a něco říct.

Každý se chová tak,jak chovat se chtěl,
jeden k druhému něžný tak,aby radost měl,

Skutečností když naplňujeme snění
a v krásné pocity když sny se mění.

Když tlukot Tvého srdce v uších mi zní,
Tvá náruč je upřímná,dobře je mi v ní.

Vlnění krásného těla Tvého
je příčinou pěkného pocitu mého,
až teď poznáš,že nechci jen lásku brát,
ale že mnohem více jí chci dát.

Jak příjemné je pro Tebe pohlazení mé,
tak i pro mne je krásné pohlazení Tvé.


Jak Tvé vlasy jemné,heboučké
tak i Tvé upřímné oči pěkňoučké 
i Tvé rty něžné a jemňoučké
a ruce touhou zvědavoučké,
o nic méně než jsou ty mé
a naše pohledy usměvavé.

Možná,že štěstím točí se Ti hlava,
ale věř,že v tu chvíli nejsi sama.

Snad i krása je v tom,
že zapotřebí k tomu je dvou.

Je škoda,že je to jen sen,
ač krásnější než bez Tebe prožitý den.

Sebekrásnější snění,
nenahradí Tvé pohlazení.

A spousta takovýchto básniček
nevyváží jediný Tvůj polibek.

A tak dál budu pokoušet štěstěnu
i když asi těžko jí kdy doženu.

Ale snad přesvědčit se dá,
že byl bych rád kdybys byla dívka má ………


©  Míla  Hegr