Paranoia

Odešla noc,

odešel den,

z života zbyl jen pouhý sen.

Zůstalo nic,

uprostřed všeho,

zrodil se strach z čehosi zlého.

Zoufalá to předtucha,

šeptala zvěst svou do ucha:

Podlá zrada velmi tíží,

její čas se kvapem blíží.

Měj se velmi na pozoru,

nenech druhé bez dozoru,

co si spolu šeptají,

před tebou vždycky zatají.

Slovy proti tobě míří,

pomluvy jen kolem šíří.

Že spravedlivě posuzují?

Kriticky vše odsuzují!

Jejich milé úsměvy,

nenesou známky důvěry!

Pranic o tě nedbají,

ač přátelé si říkají!